A létající veverku bys nechtěl?

Určitě máte kolem sebe spoustu předmětů, které považujete za nepotřebné a vyhazujete do kontejnerů – samozřejmě, že nezapomínáte odpad třídit. Ale zbavovat se jich je škoda, protože pobavit se můžete prakticky s čímkoliv. Nevěříte? Tak schválně: napadlo by vás, že by k něčemu mohla být potřebná rolička od toaletního papíru?  Důležité upozornění: požádejte o pomoc dospělou osobu – při stříhání a řezání kartónů může snadno dojít k úrazu! Nikdy nepodceňujte možné  nebezpečí.

Dnes bude v jedné z hlavních rolí těžiště. To je bod, který má velký význam pro stabilitu tělesa. Jestliže je těleso umístěno nad základnou, na níž stojí, pak nemůže spadnout. Pokud se ale těžiště nachází mimo tuto základnu, těleso se převrhne. Člověk má těžiště přibližně v dolní části břicha. Stojíte-li vzpřímeně, je toto těžiště nad základnou (plochou vymezenou chodidly) a vy nespadnete. Ale zkuste se postavit zády těsně ke zdi (přitlačte ke stěně i paty) a opatrně se naklánějte dopředu. Určitě se vám nepodaří docílit předklonu. Víte proč?

Veverka
K sestrojení veverky potřebujete jednu roličku od toaletního papíru, dvě tužky, plastelínu, výkres, nůžky a izolepu. Na obou koncích roličky prostrčte napříč dvě tupé tužky – to budou nožky veverky. Dopředu přilepte vhodně velký kus plastelíny jako zátěž. Určitě neodoláte  a vyzkoušíte, jestli létá – žádná sláva, viďte.  Proto z výkresu odstřihněte dva obdélníky a přilepte  je na boky veverky mezi konce tužek a z jednoho obdélníku vymodelujte široký ocas – kormidlo, kterým bude vaše veverka řídit směr.  Veverka asi pěkně nevypadá. Takže najděte školní pouzdro (kde je mu asi konec, že), v něm jsou určitě stále ještě pastelky a veverku si pěkně vybarvěte. No a pokud zkusíte veverku vypustit do vzduchu teď, bude padat k zemi pěkným klouzavým pohybem.
Proč  to tak je? Na každé padající těleso působí na  Zemi gravitační síla (směrem dolů) a odpor vzduchu (proti pohybu tělesa). Pokud veverce připevníte boční plochy, ocas a třeba i hlavičku z krabičky od zápalek, zvětšíte plochu veverky. Tím se zvětší odporová síla vzduchu a tato síla vlastně brzdí její pád. A vaše veverka doletí dále. Zkuste experimentovat s velikostí bočních ploch, hmotností zátěže, tvarem hlavičky a sledujte rozdílný let veverky.

Houkačka
V roličce vyřízněte podélný úzký otvor (jeho délku můžete později regulovat izolepou). Z  pevného kartónu vyřízněte dva kruhové otvory o stejném průměru, jaký má rolička. Středem jednoho kruhu protáhněte provázek, dobře jej zajistěte proti vyvléknutí (třeba knoflíkem). Oba kruhy přilepte ke koncům roliček. Až lepidlo pořádně zaschne, vezměte do ruky provázek a roztočte roličku nad hlavou – uslyšíte houkání.
Všude okolo nás je vzduch a uvnitř roličky vytváří vzduchový sloupec. Když se rolička roztočí, vzduch naráží na okraje otvoru a vzduchový sloupec se rozkmitá. Tak vznikne houkavý zvuk. Má na zvuk houkačky vliv velikost otvoru nebo rychlost otáčení?
Dávejte pozor, ať  ve své blízkosti při roztočení roličky nikoho nemáte. Pokud jste špatně lepili, může se rolička utrhnout a způsobit nepříjemné poranění!

Spadne? Nespadne?
Z kartonu vystřihněte čtyři kruhy o stejném průměru, jako má rolička od toaletního papíru. Dva kruhy přilepte pečlivě na konce jedné roličky. Ke druhé roličce také přilepte kruhové podstavy, ale k jedné z podstav  nejdříve připevněte kámen (lepidlem, izolepou, …). Tento kruh přilepte kamenem dovnitř tak, aby nikdo na pohled nepoznal, že uvnitř roličky něco je. Položte prázdný válec kolmo k okraji stolu a pomalu jej posouvejte. Válec spadne, když bude svojí polovinou nad hranou stolu. Totéž proveďte  s druhým válce. Ten se bude chovat ale úplně jinak!
Prázdný válec spadne ze stolu, když se jeho těžiště dostane mimo hranu stolu. Přitom poloha těžiště závisí na rozložení látky v tělese. Prázdný válec je souměrný, a proto má těžiště přesně uprostřed. Kdežto válec s kamenem má jednu část výrazně těžší a těžiště se nachází právě v této části.

Napadla vás v souvislosti s dnešními pokusy nějaká zajímavá příhoda. Chcete nám poslat fotografii vaší veverky? Neváhejte a mailujte.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Třikrát voda

Po dešti jsou všechny předměty, na které prší, mokré. Jakmile ale zpoza mraků vykoukne sluníčko, všechno zase rychle uschne. Kam zmizela voda například z kaluží?
Teplo, kterým nás i všechno na Zemi zahřívá Slunce, zrychluje pohyb molekul. Ty, které jsou blízko hladiny, se dokážou díky své zvýšené rychlosti oddělit od ostatních a uniknout do vzduchu nad hladinou. Čím je voda teplejší, tím rychlejší je tento děj, kterému říkáme vypařování.

Kam mizí voda?
K následujícímu pokusu využijeme kromě kousku křídy také krásně teplé sluneční paprsky a vodu. Až bude po dešti, obkreslete křídou na chodníku okraj kaluže. Každou hodinu se ke kaluži vraťte a okraj kaluže znovu obkreslete. Vznikne několik obrysů, které ukazují rychlost vypařování vody.  Po několika hodinách nebude po kaluži ani památky.

Kamarád vítr
Kde bude schnout látka pomaleji? Na základě předchozího pokusu jistě snadno rozhodnete, zda na sluníčku nebo ve stínu. Ale jak to bude s prádlem schnoucím na bezvětrném místě, nebo tam kde fouká vítr?
Připravte si několik stejně velkých kusů látky, prádelní šňůru a kolíčky na prádlo. Kus látky namočte ve vodě a neždímejte. Rozvěste látky na šňůry na různých místech: do stínu, kde nefouká vítr, do stínu kde naopak vítr fouká, na slunce do bezvětří a nakonec na slunce, kde fouká vítr. Jeden kus látky pověste například i do místnosti. Kde bude schnout látka nejrychleji? Kde zůstane nejdéle mokrá?

Jak zastavit vypařování?
Voda se neustále vypařuje. Z moří, jezer, řek, rybníků. Dá se toto vypařování nějak zastavit? Voda se vypařuje, když k ní pustíme vzduch. Jestliže zakážeme vzduchu přístupu k vodě, odpařování se po určité době zastaví. Molekuly vody u hladiny se jednoduše řečeno nebudou mít kam vypařovat.
Vezměte dvě stejné  sklenici a přibližně v polovině jejich  výšky nakreslete fixem čáru. Do obou sklenice až po čáru nalijte vodu. Jednu sklenici zakryjte  miskou, zatímco druhou nechte nepřikrytou. Pokus kontrolujte vždy den po dni. Co se bude dít s vodou ve sklenicích? Bude voda ubývat stejně nebo různě? Nebo vůbec? Vyzkoušejte uvidíte.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy! 

Stalagtit a stalagmit

Voda je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život, ve vodě probíhají veškeré chemické přeměny v lidském těle. Lidské tělo obsahuje asi 70% vody (pro zajímavost - rostliny obsahují až 90% vody). Pokud by člověk ztratil jednu pětinu vody v těle, byla by to pro něho ztráta smrtelná. Bez přísunu vody člověk umírá po sedmi dnech. Větší část vody na naší planetě tvoří roztok vody a soli. Teké jezera a řeky, jejichž voda je označovaná jako sladká, obsahuje velké množství rozpuštěných solí. Dokazují to mj. bohaté krápníkové výzdoby našich jeskyní.

Voda je velmi důležitá. je nejdůležitější surovinou všech odvětví průmyslové výroby, základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby. Hraje významnou roli v dopravě, má příznivý vliv na klima krajiny, využívá se při sportování. Má dokonce i léčebné účinky. Na léčbě vodou je založena sláva našich lázní. Víte, kde se tyto lázně nacházejí?

Výroba a prodej balených vod má u nás dlouhou tradici, která sahá až do 16. století. Původně šlo o vody - většinou pouze domněle - léčivé, stáčené do kameninových džbánů. V 18. století se začalo obchodovat s vodami, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující. Revoluční změny v prodeji balené vody přišly s používáním PET lahví.

Nasycená voda

Připravte si dvě sklenice, lžičku, cukr, studenou a teplou vodu. jednu sklenici naplňte do poloviny studenou vodou. Kávovou lžičkou přidávejte cukr a postupně ho rozpouštějte. Přestaňte ve chvíli, kdy se cukr začne usazovat na dně sklenice, tj. v okamžiku, kdy se přestane rozpouštět. Druhou sklenici naplňte stejným množstvím teplé vody a postupujte úplně stejně. Rozpustí se stejné množství cukru? Méně? Nebo že by snad více?

Když už se cukr ve vodě nerozpouští, znamenaá to, že je roztok nasycený. Molekuly teplé vody dokážou přijmout více cukru. Taakto získaný roztok se nazývá přesycený. Vyzkoušejte si, co se stane, když se teplá voda přesycená cukrem nechá zchladit...

Krystalky soli.

Co myslíte, vypařují se látky rozpuštěné ve vodě současně s vodou?

Nachystejte si jemnou sůl, dvě sklenice, bavlněnou nitku, talířek, lžičku a vodu. Do obou sklenic nalijte teplou vodu a rozmíchejte v ní sůl až vznikne nasycený roztok. Sklenice spojte bavlněnou nití a oba konce nitě nechejte dostatečně ponořené ve vodě. Talířek položte mezi obě sklenice pod visící nit.

Co se bude dít? Solný roztok bude šplhat po niti a přitom se z něj bude odpařovat voda. Uprostřed nitě se vytvoří zajímavý "roj" krystalků soli. Molekuly slané vody, skápnuté na talířek, se odpaří a a na talířku začne vyrůstat druhý krápník.

Stalagtit a stalagmit.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy! 

Naše tělo je veliká chemické továrna

Naše tělo je jedna veliká chemická továrna skládající se z mnoha laboratoří. Dvě z nich sledují vše, co pojídáme, nebo k čemu čicháme. Proč právě tyto laboratoře budeme dnes zkoumat? Protože když jíme, tak právě tyto smysly spolu náramně spolupracují. Provádějí rozbor malých částic látek, které jíme. Jazyk má na takový rozbor zvláštní chuťové pohárky a nos zkoumá čichové vjemy čichovými buňkami ve své horní části – jsou asi v úrovni očí. Čichové buňky jsou vybaveny drobnými chloupky, mezi nimiž se zachycují voňavé molekuly. Vznikající nervové impulsy přenášejí do mozku informace, na jejichž základě je mozek schopen dešifrovat pach.

Jak je to s vnímáním chuti u zvířat? Tak například včely a motýli rozlišují chutě díky speciálním receptorům na nožičkách. Hadi používají ke sledování potravy jazyk – jeho opakovaným vysouváním hledají chuťové a pachové molekuly, které zanechala kořist.A některé ryby dokonce vnímají chutě celým povrchem těla.

Pro člověka ztratil čich v porovnání například se zrakem význam civilizačním vývojem. Přesto však lidský nos dokáže rozlišit 2000 – 4000 různých pachů. Někteří jedinci si svůj čich hýčkají, protože to vyžaduje jejich povolání, třeba ochutnávači vína nebo zaměstnanci kosmetických firem. Jejich čich díky tréninku dokáže rozlišit mnohem více vůní a pachů.

Cítí nos chutě?
Jak se vám jí, když máte rýmu a ucpaný nos? Vzpomeňte si, nic vám nechutná, máte pocit, že všechna jídla chutnají stejně. Jíme rádi jen tehdy, když se cítíme dobře. Pojďme si takovou situaci uměle vytvořit. Budete potřebovat mixér, jablko, uvařený brambor, uvařenou mrkev, lžičku, šátek a tři sklenice. A taky jednoho dospělého. S pomocí dospělého rozmixujte zvlášť mrkev, brambor a jablko. Rozdělte do tří sklenic. Kamarádovi zavažte oči a řekněte mu, aby si ucpal nos (pokud kamarád bude souhlasit, můžete použít kolíček na prádlo). Postupně podávejte na lžičce k ochutnání rozmixované vzorky. Rozezná chutě?

Jsou pachy vidět?
Do talířku nalijte trochu vody. Když se hladina uklidní, posypte ji velmi jemným pudrem (pokud chcete použít pudr od maminky, raději se jí napřed zeptejte). Ukrojte cibuli a kousek  přibližte k hladině s pudrem. Pudr by se měl začít viditelně pohybovat. Cibule totiž uvolňuje do vzduchu značné množství molekul a tím kolem sebe šíří typickou silnou vůni. Právě tyto molekuly pohybují částicemi pudru.

Jak pachy cestují?
Dostávají se do nosu vzduchem. Předměty, které voní, vysílají do vzduchu své molekuly. Ty se šíří volně prostorem a možná se některá z nich zachytí na vašich nosních chloupcích. Nervová spojení potom mozku událost sdělí a mozek po rychlé analýze oznámí, jaká molekula navštívila váš nos.
Připravte si svazek nějaké čerstvé silně aromatické bylinky – třeba bazalky. Bazalku dejte do mikrotenového sáčku, ten dobře uzavřete. Postavte se za kamarádova záda a řekněte mu, ať vám oznámí, zda něco cítí. Když je bazalka v sáčku, kamarád nic cítit nebude. Pokud ale bazalku ze sáčku vytáhnete a ještě s ní zatřepete, kamarád téměř okamžitě ohlásí přítomnost zajímavé vůně ve vzduchu.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy! 

Lada, balónky a brčka

„Kuchaři, máš hned přijít k princi! Náš princ velí, abys k němu přišel ty a všichni, kteří polévku připravovali.
„Ach běda. Tys polévku přesolila. Nebo chlup z tvého kožíšku spadl princi do polévky. Ano ano, polévka to byla. Tys to vlastně všechno zavinila! Tím svým myším pláštěm škaredým.
Jasný princi, před vámi Váš kuchař se uklání. A tady vrchní kuchtík Janek. A pak kuchtička tu je.“
„Dobrá, jakpak ta se jmenuje? Nijak? Neznáš její jméno?“
„Ona jméno nemá, tak jsme pro ni vymysleli jméno Myší kožíšek...“

Znáte tuhle pohádku? S překrásnou princeznou Ladou, která utekla před svým nápadníkem králem Kazisvětem na zámek prince Radovana a tam pracuje v kuchyni maskovaná myším kožíškem. Pohádka se jmenuje Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Co má princezna Lada společného s debrujáry? Možná byste se divili jak moc. Část tajemství vám osvětlíme. Myší kožíšek se totiž dá velmi dobře použít k pokusům. My tedy nebudeme používat kožíšek originální, ale pomůžeme si nějakou jeho imitací.

K prvnímu pokusu budete potřebovat nafukovací balónek, pár kousků jemného papíru, zeď, vodovodní kohoutek a vlněnou látku. Balónek nafoukněte a třete ho vlněnou látkou. Pak ho přibližte ke kouskům papírů (nedotkněte se jich!). A co se stane? Kousky papíru se přichytí na balonek! Zkuste znovu několikrát energicky přetřít balónek a přiložit ho ke zdi. Co se stalo? Nemáte pocit, že dokážete zázraky? Bez lepidla přilepit balónek na zeď! A ještě jednou. Přetřete několikrát balónek a přibližte ho k vodě vytékající z kohoutku. Tentokrát bez nápovědy. Co se stane, jak bude pokus probíhat? To je otázka pro vás. A balónek naposled. Co se stane, když balonek přetřete a  přiblížíte ho k vlasům?

Třením vlněnou látkou se balonek zelektrizuje a  tím získá schopnost přitahovat tělesa téměř stejně jako magnet.Tělesa se zelektrizují tím, že se v jejich atomech zmenší nebo zvětší počet elektronů. Na to ale vědci přišli až v 19. století.  Slovo elektřina je odvozeno od slova elektron, které v řečtině znamená jantar. Kdysi se totiž ukázalo, že když se jantar tře o kožešinu, je pak schopen přitahovat lehké předměty.

K dalšímu pokusu si připravte dva balónky, provázek, vlněnou látku a list papíru. Balónky nafoukněte a každý přivažte na jeden konec provázku. Když oba balónky budete třít vlněnou látkou a necháte je vedle sebe volně viset, tak se od sebe oddálí, protože tělesa ze stejného materiálu získají třením stejný elektrický náboj. Co se stane, když mezi balónky vložíte list papíru? Zkuste a budete překvapeni!

Na závěr ještě jeden pokus. Velmi jednoduchý, vhodný i pro vašeho mladšího sourozence. Dvě brčka položte rovnoběžně na stůl asi 5 cm od sebe. Vlněnou látkou několikrát přetři další dvě brčka. Jedno z nich polož kolmo na brčka, leží na stole a druhé k němu střídavě přibližuj střídavě z jedné a druhé strany.  

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!