neděle 27. června 2010

Nebezpečné bubliny

Bubliny a nebezpečné? To je nesmysl, říkáte si. Vždyť s bublinami si hraje snad každé malé dítě. No a věřili byste tomu, že bublina může potopit loď? Ano, je to tak. V některých oblastech se na  dně oceánů mohou tvořit bubliny metanu. Tyto bubliny mají při vyplouvání na hladinu tvar koule o průměru až několik desítek metrů! V místě vynoření takovéto maxibubliny dochází ke snížení hustoty vody, a to může mít za následek potopení lodi. Navíc je metan plyn, který na vzduchu hoří,  a tak stačí nepozorné škrtnutí sirkou a neštěstí je hotovo. Ropné těžařské společnosti evidují na několik desítek takových událostí na svých těžebních plošinách. A pak že bubliny nejsou nebezpečné!

Katastrofa v kuchyni
Neberte bubliny na lehkou váhu! A stejně tak neberte nadpis tohoto pokusu za přehnaný. Pokud  nebudete pokus  provádět nad dřezem nebo vanou, vaši dospěláci určitě ještě dlouho budou cenit zuby! Připravte si dvě stejné sklenice, tři stejně velké čtvercové karty z výkresu na přikrytí okraje sklenice, limonádu s hodně bublinkami a vodu. Naplňte jednu sklenici vodou až po okraj a přikryjte výkresovou kartou. Tu držte pevně na sklenici s vodou, sklenici překlopte dnem vzhůru a kartu uvolněte. Já vím, tento pokus už tu jednou byl, a tak víte, že karta drží na obrácené sklenici s vodou, protože na ni působí síla vzduchu – atmosférický tlak. Ale co když sklenice nebude plná vody? Bude pokus probíhat stejně? Do druhé sklenice nalijte až po okraj limonádu a pokus proveďte úplně stejně jako se sklenicí plnou vody. Co se stane teď? Udrží se karta na sklenici aspoň pět sekund?  Jak se budou chovat různé druhy limonád? Velký vliv na průběh tohoto experimentu mají bublinky oxidu uhličitého v limonádě. Ještě jednou připomínám – nad dřez nebo nad vanu! Rodiče by nemuseli mít pochopení pro vaše vědecké experimentování!

Bublinková záhada
K tomuto pokusu budete potřebovat opět dvě sklenice stejné velikosti a tvaru. Nesmějí být špinavé ani mokré. Jedné z nich budeme říkat sklenice A. Její vnitřek pečlivě vyčistěte troškou čistícího prostředku, kápnutého na utěrku. Druhá sklenice bude sklenicí B. Obě sklenice naplňte do dvou třetin limonádou a pečlivě pár minut pozorujte. Vidíte rozdíl? Máte nějaký nápad, jak pokus vysvětlit? Správné vysvětlení se dozvíte na tomto místě za dva týdny.

Umění šumění
K tomuto pokusu použijeme dvě sklenice z předchozího pokusu. Do třetí stejné sklenice (sklenice C) nalijte do dvou třetin obyčejnou vodu. Výška hladin ve všech třech sklenicích by měla být stejná. Postavte všechny tři sklenice na okenní parapet, aby přes ně mohlo svítit slunce. Do každé sklenice vhoďte kostku cukru. Co byste měli zjistit? Ve sklenici C se tvoří pár bublinek, ve sklenici A jich je o málo více, ale zdaleka nejvíce se jich objeví ve sklenici B. Bublinky, které se objevují, vznikají z „kapes“ vzduchu v kostkách cukru. A ve sklenici B je jich nejvíce, protože v ní z předchozího pokusu zůstalo nejvíce oxidu uhličitého.

Vlastní bubliny
Vlastní bubliny jsou nejlepší. Příprava dobrého roztoku je však veliká věda. Roztok na foukání bublin nejsnáze připravíte z běžného prostředku na umývání nádobí a vody (nejlépe destilované nebo dešťové). Poměr, v jakém ingredience namíchat, je třeba odzkoušet. Hodně závisí třeba na kvalitě vody, vlhkosti vzduchu apod. Průměrná dávka je na 10 dílů vody 1 díl saponátu. Roztok dobře promíchejte a nechte asi jeden den odstát. Chcete-li, aby bublina vydržela dlouho, musíte zabránit jejímu vysychání. K tomu účelu může velmi dobře posloužit glycerín, ale bezpečnější bude přidat trochu želatiny, cukru, či sirupu. Začněte experimentovat s desetinou takové příměsi. Pokud se vám bude dařit, pak nám můžete zaslat fotografie svých bublin.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
 
 

neděle 20. června 2010

Hrátky se světlem

Určitě jste si všimli, že je obloha modrá. Na to není zapotřebí žádný mimořádný pozorovací talent. Ale proč je modrá? A proč je někdy také šedá a jindy červená? Vždyť Slunce je žluté! No , vlastně žluté. Ono bývá někdy i oranžové nebo červené. S těmi barvami to ale není vůbec jednoduché!
Sluneční světlo není vidět, je bílé. Ale to neznamená, že je jednobarevné. Skládá se z více barev a dá se na tyto barvy také rozložit. To se stává, když například při dešti svítí Slunce a na kapkách vody se objeví duha. A i když neprší, můžete si duhu sami vyrobit. Některé náměty na pokusy s duhou jsme již na této stránce uváděli. Tak jen pro připomenutí – duhu můžete vyrobit pomocí šikmé hrany pravítka, proudu vody ze zahradní hadice, postavením sklenice s vodou do cesty slunečním paprskům atd. Pokuste se o to. Máte-li zajímavý nápad, jak to provést, tak nám jej pošlete. A hned vám přidám první úkol – zjistěte, jaké barvy a v jakém pořadí se v duze nacházejí!

Umělý západ Slunce
Obloha mění barvu, protože atmosféra rozptyluje světlo různě podle polohy Slunce a podle směru, kterým se díváme. K výrobě západu Slunce potřebujete větší průhlednou sklenici, vodu, mléko a baterku. Sklenici naplňte vodou a přidejte do ní pár kapek mléka. Rozsviťte baterku a posviťte do vody shora. Změní se barva mléčné vody? A co když baterku namíříte z boku na stěnu sklenice a mléčnou vodu pozorujete z její opačné strany? Jakou barvu bude mít voda teď? Vše je způsobeno různým rozptylem světla. Dokážete určit, která část pokusu představuje jev nazývaný červánky?
 
Barvíme světlo
Dokážete obarvit světlo? Že to bude těžké, říkáte? Omyl! Připravte si bílý papír, fixky a červenou průsvitnou fólii. Fixkami udělejte na papír větší skvrny různých barev. Nyní vezměte červenou průsvitnou fólii a pozorujte skvrny namalované na papíře. Když před reflektor nebo baterku umístíme barevný filtr, zablokuje všechny barevné složky bílého světla, kromě své vlastní barvy a tu potom vidíme. A jak je to v pokuse s naší červenou fólií? Viděli jste přes ni všechny barevné skvrny? Napište, pokuste se vysvětlit to, co jste pozorovali.
Barevná skla podobně jako filtry nechávají projít jen světlo vlastní barvy a zabrání nám vidět jinou barvu. Když sluneční světlo proniká barevnými okny kostelů, můžeme na stěnách a podlaze pozorovat barevné odrazy.

Naučte se ohnout světlo
Na závěr jeden fyzikální trik, kterým určitě ohromíte kamarády. Plastovou láhev naplňte vodou. Poproste nějakého ochočeného dospělého, ať vám ve víčku láhve udělá otvor, kterým prostrčte hadičku a okolí hadičky  utěsněte plastelínou. Ke dnu láhve připevněte lepící páskou baterku tak, abyste s ní mohli svítit do dna láhve. Kolem láhve omotejte hadr, aby světlo z baterky neunikalo bočními stěnami láhve. V zatemněné místnosti láhev nakloňte aby mohla voda vytékat a rozsviťte baterku. Co se bude dít to vám neprozradím.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
 
 

neděle 13. června 2010

Barevný svět

Víte, kdy lidé poprvé použili barvy? Špatně položená otázka, viďte. Kdo by to mohl vědět? Jedině ten kdo u toho byl. A to asi nikdo z nás, protože nejstarší známé použití barev se zachovalo na kresbách nalezených v jeskyni Lascaux (Francie) – kresby vznikly asi 15 000 let před naším letopočtem. Tehdy pravěkému umělci stačila troška hlíny a popela a jako pojivo voda, moč, krev, tuk nebo med. Barvy používané v pravěkých jeskynních malbách byly minerální, nejčastěji rozemleté na jemný prášek. Nejoblíbenější barvou byla černá ve všech svých možných odstínech. Další často používanou barvou byla škála tmavých žlutých až červených odstínů poskytovaná přírodními hlinkami. Nejméně používanou barvou byla bílá.

Barevná káča
V následujícím pokusu si vyzkoušejte, jak se míchají barvy. Budete potřebovat šest barevných pastelek v barvách duhy (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová), nůžky a tužku. Na tvrdý papír nakreslete kruh, který rozdělte na šest dílů (matematický oříšek – kolika způsoby to dokážete?) a díly vybarvěte jednotlivými barvami. Do středu kruhu udělejte otvor.  Vezměte si tužku a tu prostrčte otvorem. Pomocí tužky roztočte kruh tak, aby se rychle otáčel. Hotovo! Co pozorujete? Všimli jste si něčeho zajímavě překvapivého? Co takhle poprosit tatínka, aby vám vylepšil otáčení vrtačkou?

Mícháme barvy
Druhý pokus – jak jinak – také s barvami. A pro změnu je budeme opět míchat. Do velké sklenice od okurek nalijte vodu a opatrně ji obarvěte červenou potravinářskou barvou (jen mírně, ne do tmavé barvy, tak aby byla voda i přes rozmíchanou červenou barvu průhledná). Dobře očistěte průhlednou petláhev od lepidla a papíru, naplňte ji vodou a opatrně v ní rozmíchejte modrou potravinářskou barvu. Opět opatrně a průhledné vodě dodejte modravý nádech. Teď ponořte petláhev s modrou vodou do červené barvy. Objevuje se vám ještě nějaká jiná barva při pohledu přes obě láhve?  Experimentujte se sytostí obou barev, zkuste jiné barvy (modrá + žlutá, červená + žlutá) a výsledky svých pozorování sepište, případně doplňte fotkami a odmailujte.

Pozor na zelenou a žlutou
Barvy hrají v našich životech důležitou roli. Existuje dokonce speciální vědní obor, který se zabývá psychologií barev. Věřili byste, že při přijímacím pohovoru na novém pracovišti vás může zradit barva oblečení? Nikdy si neoblékejte oděv laděný do zelena - působí prý lajdácky. Žluté odstíny mohou působit na vašeho potenciálního zaměstnavatele výstražně. Chcete-li zabodovat, podaří se vám to černou, hnědou nebo tmavě modrou barvou. Lidé, kteří mají rádi modrou barvu, bývají spíše uzavření a přemýšliví. Ten kdo si oblíbil žlutou barvu je originální a vynalézavý, ale také panovačný a paličatý. Pokud se vám líbí zelená, budete asi vyrovnaní, rádi utrácíte a je s vámi zábava. Na každého působí sice barvy trochu jinak, ale jisté zákonitosti lze vypozorovat a to dokonce i v říši zvířat. Uhodnete, jaká barva na autech se nejčastěji prodává? Je to stříbrná – tu má 35% prodaných automobilů. Následuje modrá (16%), černá (12%) a bílá (11%). Na ostatní barvy už moc nezbývá...

Duha z fixů
Na bílou školní křídu namalujeme barevným fixem asi 2 cm pod jejím okrajem kolem dokola proužek. Do skleněné misky nalijeme asi do výšky 1 cm ethanol (líh) a postavíme do ní křídu s proužkem (proužek nesmí být do etanolu ponořený!). Chvíli počkáme, než začne etanol nasakovat do křídy. Poté, co dosáhne barevného proužku, začnou se (možná) dít věci! Ethanol totiž umí rozpoznat, z jakých barev je barvivo vašeho fixu složeno, Vyzkoušejte různé barvy, jejich různé odstíny. My jsme zkoušeli experimentovat s hnědou barvou. POZOR! Ethanol je hořlavina! Při práci dobře větrejte místnost ve které pracujete! Pokus provádějte jen s dospělou osobou!!!

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
 
 

neděle 6. června 2010

Nevěřte svým očím

Takže o čem to bude dnes? O jednom z lidských smyslů. Člověk jich má sice pět (dokážete je vyjmenovat?), ale zrak tvoří téměř 50% informací, které vnímáme. Významnost zraku dokládá i mnoho lidových rčení. Říká se, že vidět znamená věřit. A  když někomu nevěříme, řekneme mu "Tak mi to ukaž." Vzpomenete si na nějaká podobná rčení či přísloví, které se týkají lidských smyslů?
Oči nefungují nijak jednoduše. Zaznamenávání předmětů kolem nás je značně komplikované, protože to co vnímáme, se neodehrává jen v našich očích. Světelná energie, která dopadá na sítnici, se mění v oku na nervové impulsy a ty dále cestují do mozku. V mozku probíhá jejich analýza. Jak celé oko vypadá a jak funguje jste se mohli dozvědět v hodinách přírodopisu nebo ve fyzice. Náš zrak se dá však poměrně snadno "poplést". S tím jak funguje zrak, byli v minulosti také dobře obeznámeni malíři, kteří zkoumali, jak na člověka působí různé kombinace barev, ale i různé způsoby malby. Zjistili například, že když kladou vedle sebe tečky z čistých barev, obraz se v mozku "slije" a barvy se promíchají v zamýšlený obraz. Možná znáte nějaké z impresionistů, kteří tuto metodu pracovali.  S naším zrakem si také hrají tisíce barevných reklam, kterými se nám firmy snaží vnutit své výrobky nebo třeba i televize. Člověk se občas musí zamyslet, jestli to, co vidí je opravdové.

Věříte svým očím?
Myslíte, že vidíte dobře barvy? I v noci? Připravte si několik barevných předmětů (tužky, kostičky, …). Do temné místnosti dejte všechny tyto předměty a pozorujte je. Pak nechte proniknout trochu světla a znovu pozorujte. Nakonec osvětlete předměty plným světlem. Čeho jste si všimli? Jak jste viděli předměty ve tmě? Je nějaká barva dobře rozeznatelná i v šeru či potmě? Některá zvířata (např. kočky) vidí lépe ve tmě než na světle. Jejich oči obsahují velké množství buněk schopných zachytit světelné impulsy. Jejich oči vypadají ve tmě jako zrcátka – jsou totiž vybavena jakýmsi lesklým kobercem, dostatečnou vrstvou buněk, která odráží i slabé paprsky.

Zkoumáme zorničky
A jak jsou na tom naše zorničky? Ve spoře osvětlené místnosti rozsviťte lampičku. Dejte si ji vedle hlavy tak, aby bylo světlo lampičky intenzivní, ale aby nezářilo přímo do očí. V zrcadle pak pozorujte velikost svých zorniček – černého bodu uprostřed svých očí. Lampičku vypněte a znovu pečlivě zkoumejte své zorničky. Pozorujete nějakou změnu? Zorničky regulují množství světla vnikající do oka. Pro správnou funkci našeho oka jsou velmi důležité – příliš světla by totiž mohlo oko poškodit.
Aby kobra v noci dobře viděla, používá v noci zvláštní způsob „vidění“. Mezi očima  a nozdrami má prohlubně z buněk, které jsou schopny zachytit infračervené paprsky. Tyto paprsky produkují tělesa o vyšší teplotě a kobra tedy díky teplu, které její kořist vydává, dokáže ve tmě určit její polohu. Existují speciální brýle a dalekohledy, které ve tmě zachycují teplo – vojáci tak například jsou schopni vidět těla lidí a zvířat nebo rozehřáté předměty.

Kouzelná krabička
Tento pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby! Vezměte kelímek od jogurtu a vevnitř ho vybarvěte černě. Do dna kelímku udělejte uprostřed otvor. Horní část kelímku přikryjte poloprůhledným papírem a dobře jej přilepte – bude nám sloužit jako promítací plocha. Nemáte takový papír? Určitě najdete něco jiného, co bude funkci stínítka splňovat stejně dobře. Poproste dospělého o pomoc – v místnosti, ve které je úplná tma potřebujete mít zapálenou svíčku. Kelímek pak přidržte před sebou tak, aby otvor ve dně kelímku byl otočený směrem ke svíčce (asi tak půl metru daleko). Svíčku pozorujte přes papírové stínítko. Co pozorujete? Překvapilo vás něco? Pošlete nám vaše pozorování a doplňte ho nákresem.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!