neděle 19. února 2012

Jednoduché pokusy se sněhem a ledem

Na následujících řádcích jsou připravené sice poněkud chladné, ale přesto jednoduché vědecké experimenty o sněhu a ledu. Pokud se tedy zajímáte o dění v přírodě, určitě se nenechejte připravit o mrazivé zázraky. Zima pomaličku končí a tak následující pokusy berte jako důstojné rozloučení s chladnými a zasněženými dny. A že jsme si jich letos užili...

Růst a rozpínání
Když se voda mění na led, zvětšuje se její objem. Demonstrovat tento jev je velmi jednoduché, takže nebudete mít problém si je všechny vyzkoušet. Na první pokus budete potřebovat plechovku od nějakého nápoje. Naplňte ji vodou asi tak 2 cm od horního okraje. Na vnější straně plechovky nesmazatelným fixem poznačte, do jaké výšky voda dosahuje.  Plechovku postavte na talířek a postavte do mrazničky. Podle předpovědi ale mají být venkovní teploty stále pod nulou a tak můžete plechovku klidně nechat zamrznout třeba za oknem. Po několika hodinách (lépe je nechat plechovku na mraze přes noc) se podívejte, co se s hladinou v plechovce stalo a jestli stále značka fixem označuje to samé. Druhým pokusem můžete demonstrovat vlastně totéž, ale s plastovou lahví. Naplňte PET láhev vodou tak, aby hladina v ní byla opět asi 2 cm pod hrdlem láhve. Láhev neuzavírejte víčkem a postavte ji přes noc na mráz (láhev se nesmí samozřejmě převrátit). Dostatečně silný mráz dokáže láhev roztrhnout. Pokud necháte za oknem uzavřenou sklenici třeba s kofolou nebo s mlékem, k jejímu roztržení ani není třeba silný mráz. Jen dejte pozor na pořezání se.


Mráz v kuchyni
Vyrobit mráz můžete i doma a není to nic obtížného. Potřebujete skleničku (raději nějakou levnější), rozdrcený led (v nouzi můžete použít i sníh) a sůl. Sklenici naplňte do 2/3 rozdrceným ledem či sněhem. Na hliníkový talířek rozlijte lžičku vody a skleničku postavte do této kaluže vody. Sklenici dosypte solí a vše pořádně promíchejte. Po několika minutách se na vnější straně sklenice začne objevovat námraza. A věřili byste tomu, že při pokojové teplotě dokáže talířek přimrznout ke sklenici?


Led a voda
Led taje při teplotě 0°C. To nás nikoho nepřekvapí. Ale stejně tak nikoho nepřekvapí, když v zimě vidíme posypávat chodníky a silnice solí. Sůl totiž dokáže snížit teplotu tání ledu až hluboko pod bod tání tak, jak jej známe za obvyklých podmínek. Není nad to provést pár dalších jednoduchých pokusů. Co takhle třeba závod dvou stejných ledových kostek v soutěži, která z nich se stane dřív louží vody? Připravte si dva kelímky, skleničky či nějaké jiné vhodné stejné nádoby. Do každé z nich vložte jednu kostku ledu. Možná ale ještě bude stejně tak krásný sníh, na jaký právě koukám z okna, a pak by stálo za to naplnit obě nádoby stejným množstvím sněhu. Led (či sníh) v jedné nádobě posypte špetkou soli. Co myslíte – začnou tát obě kostky ledu stejně, nebo některá se změní v kaluž vody dříve? A co takhle závod v mrznutí? Připravte si dva hrníčky plné vody a ke každému hrníčku také talířek nebo nějaký podnos. Vodu z jednoho šálku nalijte na talířek a vodu ve druhém šálku osolte a dobře rozmíchejte. Slanou vodu pak nalijte na druhý talířek. Talířek se slanou vodou si označte (třeba párátkem). Oba talířky dejte současně na mráz (pokud nebude mrznout, tak poproste maminku, ať vám udělá místo v mrazničce).  Talířky pravidelně kontrolujte a pozorujte, zda zamrzají stejně. Která voda vyhraje tentokrát? Poté, co jsme si dnes řekli, se dá výsledek tohoto pokusu už snadno předpovědět. No a na úplný závěr něco těžšího. Do dvou malých skleniček nalijte stejné množství vody. Vodu z jedné skleničky vylijte na talířek.  Skleničku i talířek s vodou dejte ve stejný okamžik na mráz. Zmrzne dřív voda ve skleničce, nebo na talířku?


Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. Ale hlavně se u pokusů dobře bavte.
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!





neděle 5. února 2012

Jak moc věříte svým očím?

Zimní čas to je ideální doba na pozorování noční oblohy. Velmi brzy se stmívá, a pokud je jasno (ach jo, ty naše inverze a průmyslové zaneřádění atmosféry), tak již v rozumnou večerní dobu se nad našimi hlavami rozehrává překrásné hvězdné představení. A k prvním krokům po hvězdné obloze určitě žádné drahé a speciální vybavení potřebovat nebudete. Stačí jen červená baterka, pozorovací deník, měkká tužka, guma, hodinky a pozorovací mapka hvězdné oblohy.

Proč nevidíme potmě
Jistě jste si všimli, že pokud vyjdete večer před dům, tak vidíte hodně špatně. Je nutné několik až desítek sekund počkat, než se vaše oči adaptují na šero. Za tuto krátkou dobu se vaše zornice rozšíří a tím umožní, aby do vašeho oka vnikalo více světla. Pak teprve můžete bezpečně pokračovat v chůzi. Lidské oko totiž vidí pouze ty předměty, které odrážejí dostatečné množství světla. Pokud je tma, dopadá na předměty velmi málo světla (pokud vůbec nějaké) a tak tyto předměty nemají ani co odrážet. V další zhruba půlhodině stoupá citlivost buněk na vnitřní straně lidského oka a ty právě umožňují noční vidění. Takže vesmírné objekty uvidíme nejlépe až po půlhodinovém přizpůsobování se na tmu. Samozřejmě, že stejný proces probíhá i naopak – pokud se dostanete do silného osvětlení, musíte se zase adaptovat na světlo. Proces přizpůsobování se očí světlu ale probíhá velmi rychle, stačí jen těch několik sekund. Jenže pak zase musíte čekat půlhodiny, než jsou vaše oči dostatečně citlivé na tmu. Proto se při nočním pozorování vyhýbejte jakémukoliv ostrému světlu. Dokonce i světlu běžné baterky. Pokud si potřebujete přece jen posvítit pak jedině červeným tlumeným světlem. Na to jsou totiž naše oči nejméně citlivé a vy nemusíte čekat, než si opět zvyknete na tmu. Dokážete si sami vyrobit vhodné přenosné neoslňující červené světlo?

Co vaše panenky?
Samozřejmě, že myslím úplně jiné panenky, než ty holčičí. Všimněte si, jak se mění velikost vašich zorniček (těm se právě říká také panenky) vašeho oka v závislosti na velikosti osvětlení. Zorničky fungují podobně jako clona u fotoaparátu. Při silném osvětlení je clona více uzavřená, kdežto při slabém osvětlení se musí pořádně otevřít. Nejlépe půjde sledovat rozšíření zorniček asi v koupelně. Postavte se potmě před zrcadlo a pak zapněte světlo (podaří-li se vám přesvědčit někoho z vašich blízkých, budete se moci soustředit jen na sledování změn v chování zorniček). Na krátký okamžik zahlédnete, jak se zorničky rychle zúžily. Pozorování je náročné, protože zpočátku je obtížné při rozsvícení vůbec zorničky na hlavě vyhledat… Použijte tlumené červené osvětlení (pokud se vám ho tedy podařilo vyrobit) a zkuste pravítkem velikost našich zorniček v zrcadle změřit. Co myslíte – mají všichni kolem vás ve tmě stejně velké zorničky?

Rozeznáte barvy?
To je ale otázka, co? To umí už děti ještě před mateřskou školou. Tak schválně. Připravte si sadu pastelek. V tmavé místnosti (když už jsme v té koupelně – to není špatná místnost na pokusy, při kterých je nutná tma a není třeba příliš prostoru kolem sebe) vyberte jednu z pastelek tak, abyste nevěděli, jakou má barvu. Dejte si ji za ucho a pomaličku ji posouvejte směrem dopředu, dokud koutkem oka neuvidíte její konec. Dokážete určit, jakou má barvu? Pokud s někým spolupracujete, nahlaste mu barvu, jakou jste viděli a předejte mu pastelku. Poté totéž vyzkoušejte s dalšími pastelkami. Opět můžete vyzkoušet barevné vidění potmě s celou rodinou. Možná vás překvapí, jak často se v určování barvy mýlíte. Barevné vidění lidského oka umožňují buňky, které se jmenují čípky. Čípky nejsou na vnitřní straně oka rozmístěny rovnoměrně, nejméně je jich na okrajích oka.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. Ale hlavně se u pokusů dobře bavte.
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!