neděle 30. září 2012

Jak funguje násoska

Více jak funguje násoska? Aha, vy si asi pod pojmem násoska představujete spíš NĚKOHO než NĚCO. Tak to se pokusíme dnes napravit.  Násoska je ohnutá trubice, která slouží k přečerpávání kapaliny z jedné nádoby do druhé. Abychom pochopili fungování násosek, budeme potřebovat dvě nádoby (např. kbelíky nebo hrnce), hadici dlouhou asi 100 - 150 cm a trochu vody. Voda je nejběžnější kapalina a jako jediná se dá použít ve všech dostupných formách – pevné, kapalné i plynné. I proto ji používáme k pokusům s kapalinami nejčastěji, i když má určité vlastnosti, kterými se od ostatních kapalin velmi odlišuje (slyšeli jste například někdy o anomálii vody?)


Jednou ze skvělých vlastností kapalin je vodorovnost její hladiny. Vlastnost, která je tak běžná, že ji snad ani neregistrujeme. Tedy pokud ji právě nepotřebujeme. A kde ji využíváme? Věřím, že byste našli aspoň deset příkladů: určování vodorovnosti povrchu (vodováha), zalévání zahradní konví, pití nápoje ze sklenice, atd.  Díky gravitaci Země se molekuly vody poskládají vedle sebe tak, že voda vždy vytvoří vodorovnou hladinu. Tuto vlastnost nemá pouze voda, nýbrž všechny kapaliny. Ve starém Egyptě využívali této vlastnosti vody při stavění pyramid, když potřebovali postavit základy tak, aby byly vodorovné. Jestliže například stavěli základy na nerovném terénu, vyhloubili příkop, do kterého potom nalili vodu. Hladina se v příkopech ustálila ve stejné výšce a tím vyznačila na bočních stěnách výkopu základů vodorovnou rovinu. Kromě vodorovné hladiny všech kapalin způsobuje gravitace Země rovněž to, že každá kapalina je přitahována směrem dolů na nejnižší místo. Proto teče voda z kohoutku směrem dolů, proto máme vodopády a ne vodostřiky nebo vodolety, proto všechny řeky tečou z kopců do údolí a do moře.

A teď k pokusu. Do jednoho kbelíku nalijte vodu a postavte jej na stůl nebo na nějaké vyvýšené místo. Druhý kbelík dejte na židličku, nebo pod stůl (záleží, jak dlouhou máte hadici). Pokud kbelík na stole je plný vody, pak ten, co dáváte pod stůl, by měl mít přinejmenším stejnou velikost. Jinak hrozí nebezpečí malé, ale přece potopy. Určitě nemusím vysvětlovat proč. Jeden konec hadice ponořte ke dnu kbelíku s vodou (popřemýšlejte, čím hadici zatížit, nebo jak ji připevnit, aby se vám během manipulace s jejím druhým koncem z kbelíku nevysmekla). Sehněte se ke druhému kbelíku, vezměte opačný konec hadice a ústy nasávejte vzduch tak dlouho, dokud se voda nedostane za nejvýše položené místo hadice. Pokud jste byli dostatečně šikovní, bude voda přetékat z horního kbelíku do dolního. A kdo za to může? No přeci gravitační síla Země přemisťuje kapalinu z větší výšky do menší výšky.

Vysátím vzduchu z hadice snížíme atmosférický tlak a vytvoříme tak podtlak. Venkovní tlak vzduchu nažene vodu do hadice a o zbytek se postará gravitace - jakmile voda překoná místo ohybu hadice je přitahována směrem dolu a začne tak vytékat do spodního kbelíku. Tím, že voda vytéká z dolního konce hadice, udržuje podtlak v místě ohybu hadice a voda se tedy přelévá až do okamžiku, kdy hladina vody ve sklenici na stole klesne na úroveň ponořeného konce hadice.

Možná princip přečerpávání kapaliny z jedné nádoby do druhé pomocí hadičky znáte – v tom případě pro vás nebude na něm nic mimořádně kouzelného. Napadnou vás při pozorování přetékající kapaliny nějaké otázky? Jak se výsledek pokusu změní, když použijete jiné hadičky (delší hadičku, hadičku s větším či menším průměrem)? Teče kapalina stále stejnou rychlostí? Dokážete tuto rychlost změřit?  (Tak to by mě hodně zajímalo, jak to budete dělat, v jakých jednotkách budete tuto rychlost měřit a jaké vám vyjdou výsledky. Napište mi na emailovou adresu, uvedenou na konci článku.)  Ovlivní rychlost vytékání kapaliny to, jak vysoko je umístěný první kbelík? Co se stane, když budete druhý konec hadičky pomalu zvedat nahoru  - přestane voda vytékat a pokud ano, tak kdy?


Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.

  

neděle 16. září 2012

Pátrání po vodě


Myslím, že i vám by mělo být jasné, že ve vzduchu voda je a že jí není zrovna málo. I bezprostředně v naší blízkosti. Jen se pořádně rozhlédněte. Že ji nevidíte? To ale přece neznamená, že tam není.  Že ji právě teď nevidíte, není důležité. Vlastně je to důležité – znamená to, že neprší, nemrholí, není mlha. Prostě voda je zrovna ve vzduchu v jiné, pro nás neviditelné formě. Vědci spočítali, že kdybychom všechnu vodu schovanou v atmosféře přeměnili na skutečnou, kapalnou vodu, vytvořila  by vrstvu o tloušťce necelých 3 cm po celém povrchu naší planety. A protože voda se v kopci neudrží a působením gravitace stéká až do moře, voda v oceánech by se díky této přeměně zvedla odhadem asi o 4 cm. Zdá se vám, že to nic není? No jak myslíte. Sám si tolik vody představit vůbec nedokážu. 


Nás by mělo zajímat, jak se voda do vzduchu dostane. Budeme zkoumat běžné denní činnosti a pokusíme se to zjistit. Vodu ve vzduchu totiž hodně potřebujeme. Nejenom aby měli zemědělci a zahrádkáři radost, ale hlavně aby se nám všem dobře dýchalo a mluvilo. No a na úvod jednoduchý a rychlý pokus. Najděte zrcátko (může to být třeba to velké v koupelně nebo maličké, která vám maminka půjčí ze své kabelky) a dýchněte na něj. Vidíte? Rosa! Rosa, to je přece voda a to znamená, že vydechujeme mimo jiné i vodu. Když už jsme v té koupelně, všimli jste si někdy po sprchování, jak zrcadlo vypadá? No jistě, je na něm spousta vody ve formě malých kapiček. Tolik kapiček, že se v zrcadle vůbec neuvidíte? Odkud se tam jen vzala?

Nabídnu vám několik otázek. Zkuste si ke každé udělat jednoduchý pokus. Pozorovat, co se děje, a pokládat si otázku „proč?“. Snažte se ovlivnit okolnosti, za kterých pokusy probíhají, a objevit, jaký mají různé fyzikální i jiné podmínky vliv na průběh pokusů. Co se stane, když pověsíte mokré prádlo na šňůru? Ve které dny je nejlepší sušit prádlo? Usuší se prádlo lépe v noci, nebo přes den? Co se stane s dešťovými loužemi na chodníku – záleží na teplotě? Máte akvárium – co by se stalo, kdybyste do něj půl roku nedoplňovali vodu? Co se stane, když v mělké nádobě necháte pár dní stát vodu? Po několik dní porovnávejte vlhkost pod deskou nebo kamenem s vlhkostí okolní půdy. Co udělají listy, když je odtrhnete z rostliny?

Všechna tato pozorování bychom měli ukončit zjištěním, že tělesa obsahující vodu jsou schopna ji uvolňovat do vzduchu. Přeměna vody na páru se nazývá vypařování, opačný děj, při kterém se vodní pára zpětně mění na vodu, nazýváme kapalnění. Vodu do ovzduší uvolňují nejen pevná tělesa, ale také všechny řeky, jezera, oceány. Tato voda ve své neviditelné formě vystupuje jako vodní pára a za určitých podmínek je schopna zviditelnit se do podoby mraku, dešťové kapky, mlhy, rosy, sněhu.

Když se voda vypařuje, složky, které jsou v ní rozpuštěné, zůstávají. Snadno se o tom přesvědčíme. Rozpustíme sůl ve vodě – jen takové množství, aby se ve vodě všechna rozpustila. Sklenici se slanou vodou vystavte na sluníčko (sluníčko není přímo nutné, jen bez něj bude pokus trvat déle). V pravidelných intervalech sklenici pozorujte. Výsledek pokusu se dal čekat – vody ubývá, zato na stěnách sklenice přibývají ostrůvky soli.  Až se všechna voda odpaří, zůstane ve sklenici jen sůl. Krásně zkrystalizovaná sůl. Pokuste se rozpouštět i jiné látky – cukr, mouku, hlínu ze zahrádky. Jsou všechny látky rozpustné? Jak se liší průběh pokusu u jednotlivých látek?

Voda tekoucí z vnitrozemí do moře vždy obsahuje nějaké rozpuštěné minerální látky, které přibrala při stékání z kopců. Určitě jste se ve škole učili o jezerech, která obsahují slanou vodu, a že jiná jezera mají naopak vodu sladkou. Jak je to možné? Kterých jezer je více a proč?

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.



neděle 2. září 2012

Na chvilku stavebním inženýrem

Stavební inženýrství je obor, který se zabývá návrhy a konstrukcemi staveb jako jsou například mosty, budovy, hráze, tunely, elektrárny nebo třeba i mořské vrtné plošiny. Stavební inženýr mimo jiné musí také zkoumat síly, které mohou mít vliv na stabilitu a chování příslušné stavby či konstrukce.

Možná se vám bude hodit pár informací o silách. Síla se projevuje buď tlakem, nebo tahem. Na těleso působí síly dvěma základními směry. Síly, které působí na těleso ze strany, se nazývají boční síly (v praxi takovou silou může působit například vítr) a síly působící shora dolů nebo zdola nahoru označujeme jako svislé síly. Nejdůležitější silou, se kterou musíme počítat a kterou všichni beze zbytku využíváme, je gravitační síla. To je síla, kterou Země přitahuje všechna tělesa směrem ke svému středu. Těleso, které je přitahované gravitací k Zemi působí na podložku nebo na závěs silou, které říkáme tíha. Tíha tělesa závisí na hmotnosti (tedy na množství látky v tělese). Možná se někdy setkáte také s pojmy mrtvá a živá síla. Například u budovy působí mrtvými silami zdi, podlahy, střechy – je to tedy tíha všech částí budovy, které jsou spolu pevně spojeny a nemohou se přemisťovat. Živé síly to jsou tíhy předmětů nebo těles dočasně v budově nebo na budově umístěných – nábytek (dnes je v jedné místnosti a zítra v jiné), lidé (v pátek jsou v kanceláři a působí na budovu tíhou, ale o víkendu jsou doma), sníh (který jeden den napadne a během týdne roztaje).

Pevnost každé stavby do značné míry ovlivňují tvar a profil použitých stavebních prvků. Dnes si tak trochu zahrajeme na stavební inženýry a budeme se věnovat prověřování pevnosti různých profilů. K pokusům budeme potřebovat dvě knihy stejné tloušťky, list kancelářského papíru (A4 do tiskárny) a 15 nebo více stejných tužek (pastelek, fixů apod.). Na stůl dejte knihy tak, aby byly od sebe asi 15 cm daleko. Přes knihy položte list papíru (ujistěte se, zda obě knihy přikrývá stejně velký kus papíru). Vznikne jednoduchý most. Teď pomocí tužek otestujeme jeho pevnost: vezměte tužku a opatrně ji položte přesně doprostřed mostu – mezi obě knihy. Předpokládám, že tento most tužku neudržel, zbořil se a chudinka tužka spadla do údolí pod mostem. Pokud se pletu, testujte dál přidáváním dalších tužek, dokud most drží. Nastává druhá fáze pokusu. Vezměte papír a přeložte ho přesně napůl přiložením jeho kratších stran k sobě. A to samé udělejte ještě jednou. Papír rozložte a pomocí přehybů jej vymodelujte do tvaru písmene M. Tento M-most zase položte přes knihy (opět se o každou knihu musí opírat stejnou délkou papíru) a znovu zatěžujte postupně jednou, dvěma, třemi, … tužkami (viz obrázek). Tužky samozřejmě přikládejte v kolmém směru přes špičky přeloženého papíru, tedy opět rovnoběžně s hranami knih. Kolik tužek unese most nyní? Pokračujme dál v bádání. Sundejte most, přitiskněte k sobě jeho boční strany a přiložením delších stran mostu k sobě opět přeložte napůl. Pokud máte vše správně, tak po rozložení papíru dokážete překládáním ohybů vytvořit jakési varhánky, harmoniku – tentokrát bude mít most podobu dvou písmen M vedle sebe. Položte dvojitý M-most přes knihy a znovu postupně zatěžujte tužkami. Tužky mohou mít tendenci z mostu sjíždět – jednoduše jim v tom prstem zabraňte. Kolik tužek zbortí kost nyní?

Jaké jsou vaše výsledky? Jak je to s nosností jednoduchého a dvojitého M-mostu? Objevili jste nějakou závislost, neřkuli zákonitost? No a co kdybychom místo jednoho papíru vytvořili most ze dvou papírů položených na sebe? Testujte různé druhy papírů a porovnávejte. A nakonec se podívejte, jak je vyrobená vlnitá lepenka, ze které se dělají krabice, ve nichž si domů z obchodů vozíte různé zboží – tiskárnu, mikrovlnku, stůl, ledničku atd. Čím více přehybů, tím větší pevnost.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.