Flétna z brčka

K výrobě flétny budete potřebovat nůžky, brčko a někoho, kdo umí dostatečně silně foukat. Vezměte brčko a na jednom konci ho sestřihněte z obou stran do špičky (nebylo by špatné pokusit se, aby sestřihnutí bylo z obou stran stejné).  Vzniknou vám tak dva malé jazýčky. Nevím, jak vám chutná brčko – mě tedy nic moc. Přesto bude nutné, abychom mezi zuby oba jazýčky opatrně změkčili. Pro správnou funkci flétny je nutné, aby se konce obou jazýčků při vložení do úst snadno dotýkaly a bez potíží při fouknutí rozkmitávaly.  Teď poproste vašeho foukače (pokud vy sami dokážete foukat z plných plic, ušetříte za pracovní sílu) aby si konce brčka s jazýčky dal do úst a opravdu silně fouknul. Pokud je vše správně provedeno, z vaší flétny vyjde velmi silný a nepříjemně brčivý zvuk (nenapadlo mě jiné slůvko na popsání onoho zvláštního zvuku – když jej ale vydává brčko, nemůže to, co slyšíte znít jinak, než brčivě). Nenechte se hned na začátku odradit – naučit se foukat do brčflétny bude určitě vyžadovat jistou praxi. To, jestli zvuk vyjde ven, závisí na mnoha skutečnostech – rozmělnění jazýčků, správné vložení do úst (ani moc, ani málo), síla fouknutí, …

Až zvládnete techniku vydávání zvuku, začněte s flétnou experimentovat. Pro zahřátí vám pár experimentů navrhnu sám. Přemýšlejte a zkoušejte, zda se změní a jak se změní zvuk, vydávaný vaší brčflétnou, když ji budete zkracovat – mohlo by dojít ze změnám výšky tónu. Pokud ano, jak to zařídit, aby brčflétna dokázala měnit výšku tónu, aniž byste ji zkracovali nůžkami (poradím – znáte hudební nástroj, který se jmenuje pozoun)? Nebo byste si mohli vyrobit Panovu brčflétnu – vyrobit si a sladit 8 píšťalek tak, aby na ně šlo zahrát jednoduchou melodii (třeba Ovčáci čtveráci – k tomu by bylo potřeba dokonce jen pět brček).

Zajímá vás, jak váš brčnástroj funguje? Když do brčka silně fouknete, proudící zvuk rozvibruje současně oba jazýčky. No a protože zvuk vzniká pravidelným kmitáním tělesa, je vlastně všechno víceméně jasné. Jazýčky nevibrují stejně – se stejným kmitočtem. Vibrace se šíří brčkem směrem od jazýčků ke druhému konci, tam se odráží a vrací se zpět k jazýčkům. Toto vibrování rozkmitává atomy brčka (to vy však bohužel nemůžete vidět, ale možná ucítíte jemné šimrání na prstech ruky, které flétnu přidržují) a vytváří tak vlny, které se podobně jako třeba v umyvadle přelévají atomy z jednoho konce brčka na druhé. No a tyto vlny rozkmitávají vzduch v brčku a všichni kolem vás slyší, jak krásně umíte hrát na brčko. Když brčko zkrátíte, zmenšíte také čas, který vlna potřebuje k cestě od jazýčků na konec brčka a zpět.  No a co kdybychom do brčka například hrotem kružítka vyvrtali (či z hlediska bezpečnosti vlastních prstů si od někoho nechali vyvrtat) otvor? To už by brčko fakticky připomínalo skutečnou flétnu. Je možné, že vlna na straně brčka, kde je vyvrtaný otvor, nedorazí až na jeho konec a odrazí se od díry? Tak moment – děláme stále ještě fyzikální pokus, nebo už muzicírujeme?

Pokud seženete brčka o různých tloušťkách (občas se dá narazit na jiná brčka, než jsou ty obvyklá, používaná na párty), vyzkoušejte, jestli vydávají odlišné zvuky. Připravte si brčflétničky z brček různé tloušťky, ale stejně dlouhých a bádejte nad vzájemným vztahem průměru brček a výšky tónu, který vydávají. Co myslíte – má na výšku tónu vliv, jak silně do brčka fouknete, nebo jestli ustřihnete jazýčky krátké či delší? Napadají vás i jiné otázky? Tak to je dobře, protože vy se určitě při hledání odpovědí nudit nebudete.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.

Papír místo nože

Už jste se někdy pořezali o papír? Možná ano. Dokonce to není až tak vzácný jev. Třídíte kartičky pexesa, vyndáváte papír z tiskárny nebo skládáte dopis do obálky (píše dnes vůbec někdo ještě dopisy na papír?). A v tom šmik! – a už je papír lehce načervenalý. Ale že by papír dokázal odolat ostrému noži? No tomu přece nikdo neuvěří. Ale zkušení experimentátoři v tuhle chvíli určitě varovně vztyčili prst – na každém debrujárském šprochu je vždy pravdy víc než trochu.

Papír a banán

Než se pustíte do pokusu, bude vhodné upozornit, že je třeba mít poblíž někoho dospělého. Možná vůbec nejlepší, když ty nebezpečné části pokusu bude dospělý sám dělat. Samozřejmě ne že bychom mu přáli nějaké neštěstí, ale dospělí jsou přece jen zručnější a o hodně bohatší na zkušenosti. Připravte si velký ostrý nůž (ne ten zoubkovaný), jeden list papíru do tiskárny, kuchyňské prkýnko a nůžky.  Z papíru odstřihněte pruh papíru o rozměrech 15 krát 5 cm (nemusíte úplně přesně dodržet rozměry). Papír přeložte podélně napůl a vložte do něj ostří nože. Co myslíte – dokážete takto zabaleným ostřím přeříznout banán? No vzhledem k tomu, že ostrý nůž nemá žádný problém přeříznout samotný papír, tak snad… Stop! Pozor na nepodložené úsudky. 

Pokud se vám pokus zdařil, přeříznete do papíru zabaleným nožem banán jakoby nic. A co říká zběžná kontrola papíru? Při mém snažení zůstal papír nepoškozený. Jak si celou situaci vysvětlit? Náš pokus je příkladem tzv. rovnováhy sil. Nůž působí silou na papír, ale současně na stejný papír působí opačnou a stejně velkou silou také banán. No a tyto dvě síly se vzájemně vyruší – fyzikové řeknou, že vzniká nulová výslednice – a největší radost z toho má papír, kterému se nic nestane. Samozřejmě, že nemalou roli zde hraje to, že banán je velmi měkký. Pokud byste totéž prováděli se zeleným banánem tak nevím nevím. Ale víte co? Podívejte se kolem sebe po různých druzích ovoce a zeleniny - jablka, rajčata, papriky – a zkoušejte, jak porcování přežije váš papír. Jen ještě taková drobná poznámka. Papír by se měl pohybovat zároveň s nožem. Pokud jej budete přidržovat, aby se nehýbal, tak jej snadno přepůlíte.

Něco o noži a jeho čepeli

Víte, že nože jsou tím ostřejší, čím mají užší čepel? To souvisí s fyzikální veličinou tlak. Tlak vzniká, když působíme nějakou silou kolmo na plochu. A čím je tato plocha menší, tím větší tlak vznikne. Proto třeba polárníci se pohybují na sněhu pomocí sněžnic. Sněžnice připevněné na obuv usnadňují chůzi v hlubokém sněhu tak, že rozkládají tíhu člověka na větší plochu, takže se do sněhu méně boří. Podobně je to s ostřím nože – tupý nůž má širokou řeznou plochu a proto je třeba při krájení vyvinout daleko větší sílu, aby se dalo něco uříznout.

Jak netradičně oloupat banán

Když už máme nakoupené ty banány, přidám na závěr jeden malý trik, kterým určitě dostanete každého kamaráda. Dokážete nakrájet banán na kolečka, aniž byste ho museli napřed oloupat? Prosím opatrně se slovem „nemožné“. Budete potřebovat pouze jehlu, nit a banán. Protáhněte pomocí jehly nit banánem tak, jak je ukázáno na obrázku. Oba konce nitě pak vytáhněte z banánu ven. Stejným způsobem „prošijte“ banán o centimetr dál a pak zase a zase. Co se stane, asi tušíte. Banán bude vevnitř rozkrájený a na jeho slupce nebude nic poznat. No a když z něj pak někdo sloupne slupku, banán se rozpadne na kolečka. To bude překvapení!

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.