Jak vám chutná brokolice?

Přiznám se, že já bych s odpovědí váhal – odpovídat po pravdě nebo tak, aby odpověď měla výchovný účinek? Zelenina je vskutku nejen zdravá, ale i chutná. Kdybyste přesto byli z jiné kategorie strávníků, zkuste aspoň pozorovat, co se s ní při vaření děje. K vaření zeleniny samozřejmě potřebujeme hrnec, vodu a k dnešnímu pokusu ještě brokolici (můžete ale zkoušet i jiné druhy zeleniny), jednou sodu a nějakou časomíru. V dnešním pokusu budeme pracovat s vařící vodou. Pokus je tedy velmi nebezpečný – opařeniny horkou vodou a horkou párou jsou velmi nepříjemná zranění často s trvalými následky. Pokusy tedy nedělejte sami a přizvěte k nim zodpovědnou dospělou osobu.

Hrnec naplňte asi do poloviny vodou a vodu přiveďte do varu. Dva až tři kousky brokolice opláchněte ve studené vodě a jakmile voda začne vařit, vhoďte je do vody a začněte sledovat čas. Sledujte, co se děje s barvou brokolice. Po několika sekundách pobytu brokolice ve vařící vodě přiklopte hrnec pokličkou a nechte dále vařit asi po dobu 15 minut. Po uplynutí této doby brokolici opatrně vyndejte na talíř a pozorně si ji prohlédněte. Jakou má barvu teď? Co její struktura? „Drží pohromadě“ nebo se rozpadá?

Zkontrolujme si, zda jste viděli to samé co já. Po pár sekundách v horké vodě získala brokolice jasnější a výraznější zelenou barvu. Pokud se domníváte, že za to může chemie a reakce látek v brokolici při vysoké teplotě, nemáte pravdu. Příčinou je velmi jednoduchý efekt, který jsme tu už několikrát zkoumali. Horká voda způsobí, že se vzduchové bublinky mezi buňkami v růžicích i stoncích brokolice zvětšují a unikají ven (vzpomeňte si – plyny s rostoucí teplotou zvětšují svůj objem). Díky tomu úbytku vzduchu vnímáme mnohem výrazněji chlorofyl – to je přírodní látka, způsobující zelené zabarvení rostlin. A jak vypadá brokolice po uvaření? Barva se změnila na nudu. Zelená už není tak úplně zelená, spíš je nevýrazně olivově zelená. Teď už „obviníme“ chemii. V důsledku varu a s ním souvisejících chemických reakcích chlorofyl poněkud pozměnil svoji strukturu – mj. naváže atomy vodíku z přírodních kyselin obsažených v rostlinách a proto ta změna barvy. 

Tak a teď zopakujme pokus ještě jednou. Prázdný hrnec, stejné množství vody. Tentokrát přidejte do vody jedlou sodu (její množství závisí na velikosti hrnce a objemu použité vody – více sody by nemělo nic pokazit). Jasně zelená barvy růžic brokolice na začátku bude i nyní, ale tentokrát stejně jasná a sytá barva bude i po 15 minutách varu vody. Soda přidaná do vody dokáže zneutralizovat přírodní kyseliny v brokolici, takže žádné zapojení atomů vodíku do procesu změny barvy nepřipadá v úvahu. Brokolice je stále pěkně zelená. To je skvělá zpráva – teď se bude dát na vařenou brokolici i dívat. No, dívat možná ano. Ale pokud ji vyndáte z vody na talířek, je měkká až rozbředlá. Soda sice postavila kyseliny mimo hru, ale také oslabila stěny buněk brokolice, což znamená, že se struktura rostliny rozpadne. Na brokolicovou kaši asi chuť nemáte, viďte.

To znamená, že se brokolice nedá uvařit tak, aby byla hezky zelená a přitom se nerozpadávala? Zkusme tedy zopakovat pokus potřetí. Prázdný hrnec, stejné množství vody. Možná vody raději více než v předchozích pokusech – lépe udrží teplotu a více vody více zředí kyseliny, které v sobě brokolice má. Brokolici nakrájejte na menší kousky – urychlí to její přípravu a tím zkrátí pobyt ve vařící vodě. Zahřejte vodu tak, až začne vařit, přidávejte po pár kouscích brokolice - aby se voda příliš neochladí a nepřestane vařit. Enzymy, které napomáhají rozkladu chlorofylu, se vařící vodou zničí. Hrnec nepřikrývejte pokličkou – kyseliny se z vody vyvaří a nebudou po ní skapávat zpět do hrnce. Vaše brokolice by pak měla být křehká, vypadat živě s téměř přirozeně zeleným odstínem. Vyndejte ji na talířek, přidejte kousek másla, sýrovou omáčku a pošmákněte si. Já vím, čokoláda je čokoláda…

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.

Proč je Měsíc v úplňku nejjasnější

Byli jste někdy venku v noci když je úplněk? Když říkám venku, tak nemyslím na ulici, nebo v supermarketu, v kině apod., ale někde v místech, kde nesvítí světla a je klid na pozorování hvězd a noční oblohy. Pokud ne, tak si zkuste udělat čas. Nejbližší úplněk nastane v neděli 6. května. Že už jste úplněk mockrát viděli? No já vám věřím, ale přesto si udělejte procházku do míst, kde budete jen vy, tma a Měsíc a nechte se okouzlit fantastickou podívanou. Už na první pohled poznáte, že při úplňku je Měsíc výrazně, až neuvěřitelně jasnější než obvykle. Jeho jas je odhadem téměř desetkrát větší, než když je ho na obloze pouze polovina. Jak je to možné? Prostá úvaha říká, že poloviční Měsíc by měl mít poloviční jasnost. Zkuste pokus se zrcadlem v zatemnělé místnosti. Posviťte na něj baterkou a sledujte, kolik světla odráží. Potom jej polovinu zakryjte třeba černým papírem a odhadněte, kolik světla se odrazilo nyní. Co jste zjistili?

K vysvětlení, jak je to se světlem, které Měsíc odráží, budete potřebovat míč (vhodný by byl jasně žlutý tenisák, ale místo míče můžete použít jakýkoliv předmět tvarem připomínající Měsíc) a baterku nebo stolní lampu. Baterka bude představovat Slunce, míček poslouží jako model. Představte si, že se nacházíte na povrchu Země (začíná to napínavě, viďte) a právě se díváte na Měsíc v úplňku. Místnost, ve které pokus provádíte, je zcela temná. Rozsviťte baterku a před sebou podržte míček – baterka na něj svítí ze stejného směru, ze kterého se na ni díváte. Dobře si všimněte, jak váš „Měsíc“ odráží světlo od „Slunce“ a proto je tak jasný. Pokud máte po ruce někoho, koho váš pokus zajímá, poproste jej, zda by si prohlédnul míček – Měsíc ze všech stran a porovnal, jestli je z každé strany stejně jasný. Pak si můžete role vyměnit a „Měsíc“ si prohlédněte i vy. Porovnejte výsledky svých pozorování – shodnete se s vaším pomocníkem na stejném závěru?

Tak porovnání povrchu Měsíce osvětleného „zepředu“ a „zezadu“ bychom měli. Teď se podíváme, jak je to v situaci, kterou nazýváme první nebo třetí čtvrt. Osvětlete míček z pravé strany – „Měsíc“ je v pozici, které říkáme dorůstání. Co byste měli vidět? Ta část míčku, která je blíže baterce, je osvětlená více, než od baterky odvrácená část míčku. Protože na levou polovinu míčku nedopadá přímé světlo z baterky, není tak dobře osvětlená.  Pokud bychom měli dokonalé zatemnění a zdi místnosti by měly černou barvu (jak by asi vypadala váš pokoj, vymalovaný černou barvou?), tak bychom odvrácenou část míčku téměř neviděli. Připomíná vám osvětlená polovina „Měsíce“ nějaké písmeno abecedy? Možná vidíte tak jako já písmeno D – Měsíc dorůstá.

Pokud porovnáme, jak odráží světlo míček osvětlený z pravé strany (první čtvrt) a zepředu (úplněk), je patrný rozdíl v množství světla, které obě osvětlené části míčku odráží – míček, který je v „úplňku“ svítí mnohem jasněji, než míček který je v „první čtvrti“. Vysvětlení je jednoduché – pokud se díváte na míček osvětlený přímo, odráží světlo celou plochou přímo k vám. Kdežto míček osvětlovaný z boku k vám odráží světlo malou částí své plochy. Většina světla je odrážena ke zdroji světla, k baterce.

Porovnání jasu rozdílného jasu světla jsme prováděli na modelu s míčkem a baterkou jen na základě vlastních pocitů, odhadu. Pokuste se tuto skutečnost potvrdit objektivním způsobem, skutečně proměřit. Najděte si na internetu tabulku pro určení ostrosti zraku (Snellenova tabulka) a vytiskněte si ji na papír. Večer na místě, které není osvětlené lampami pouličního osvětlení, zjistěte, jak dobře vidíte písmenka v této tabulce postupně den po dni od úplňku až do okamžiku, kdy se Měsíc z oblohy ztratí. Každý další den se totiž množství světla, které Měsíc odráží, zmenšuje a naše schopnost vidět pouze při světle od Měsíce je den po dni menší.

Pozor! Nepohybujte se ve večerních hodinách venku sami. Je to velmi nebezpečné!

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.

Proč jsi takový nafoukaný?

Znáte cukrovinky marsmallow? Rádi je mlsáte? Nedávno jsem prováděl průzkum a zjistil, že u mého malého vzorku respondentů jejich obliba zase až tak příliš velká není. Já jsem s nimi kdysi experimentoval jako se sladidlem kávy. Nebyly to špatné experimenty. Nakonec jako všechny, co se dělají s něčím, co je k jídlu. Dnes už vlastně ani nevím, proč jsem se opět vrátil k obyčejnému cukru.

Zkoušeli jste třeba marsmallow opečené nad ohněm? Pokud ano, víte, že se při takovémto opékání poněkud zvětší a zhnědnou. K barevné změně dojde kvůli tomu, že hlavní surovinou při výrobě této cukrovinky je cukr. I když tak je to asi v každé cukrovince. Jenže ne každá se dá opékat nad plamenem. Pokud cukr zahříváme tím správným a bezpečným způsobem, můžeme pozorovat, že hnědne až černá. Jenže uvnitř marshmallow je určitě ještě něco jiného, co způsobuje, že na jazyku mají takovou načechranou chuť. Co to asi je? Pokusíme se na ně podívat více zblízka a přijít na to, proč je tak zábavné je jíst.

K našemu pokusu bude zapotřebí dvou větších marsmallow, miska a mikrovlnná trouba. A také asi někdo dospělý, kdo umí s mikrovlnkou zacházet nebo kdo bude nad vámi bdít, aby se vám ani mikrovlnce nic nestalo.

Nejdříve se pokuste marshmallow zmáčknout. Jde to snadno? Nebo je tak tvrdý jako naše běžné bonbóny? A když se vám to podaří, zůstane v pomačkaném tvaru, nebo se vrátí do původního tvaru? Zajímavé, co říkáte? Jak to jen dokáže… Teď dejte ten druhý nepomačkaný kousek na misku a vložte do mikrovlnky. Nechejte jej zahřívat asi po dobu 30 sekund, přes sklo dvířek můžete celý proces sledovat. Co se stane, když ho po těch třiceti sekundách vytáhnete z mikrovlnky ven? Než se pustíte do jeho ochutnávky, dejte napřed vyzkoušet vašemu dozírajícímu dospělákovi, jestli onen ohřátý kousek není příliš horký. Pokud ano, vyzkoušejte další kousek marshmallow tentokrát ohřívaný o něco kratší dobu.

Uvnitř marshmallow je vzduch, který právě vytváří dojem načechranosti. Pokud má marshmallow normální velikost, není problém jej zmáčknout. Zmáčknutím z něj tento vzduch vytlačíte. Když dáte misku s marshmallow do mikrovlnky, tak se nafoukne. Po chvíli přemýšlení byste určitě přišli na to proč. Nakonec na toto téma se tady objevilo už více pokusů. Vzduch uvnitř se zahřeje, při zahřívání zvětšuje svůj objem – rozpíná se – a současně s tím se nafukuje i marshmallow. Jakmile se mikrovlnka vypne a vy z ní vyndáte misku ven, vzduch uvnitř bonbónu se začne ochlazovat a ten se začne zmenšovat až téměř do původní velikosti. Někdy se začne zmenšovat už uvnitř mikrovlnky. To tehdy, pokud jej zahřejete příliš – tak až z něj vzduch unikne a to je ten důvod ke zmenšení.

Pokud se cukr zahřívá, získává nahnědlou barvu. Říkáme, že karamelizuje. Karamelizace je vlastně oxidace cukru. Během tání cukru, při jeho pomalém zahřívání až na 170 stupňů, se molekuly cukru rozkládají na jiné nestálé sloučeniny, které dávají karamelu charakteristickou barvu a chuť. Karamel se používá v potravinářství k dochucování bonbónů nebo nealkoholických nápojů.

Vzduch se dá najít v mnoha potravinách, kde jeho jednou z hlavních úloh je načechrávání. Příkladem kromě marshmallow může být například zmrzlina, nebo chleba. 

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.