Zvuk nás provází na každém kroku. Někdy je kolem nás rámus, jindy se nám zdá, že je dokonalé ticho. Ale stačí jen, když zavřeme oči a pozorně se zaposloucháme. Najednou dokážeme vnímat zvuky, o kterých jsme neměli do té chvíle ani ponětí. Některé zvuky jsou hlasité, u jiných se musíme soustředit tak, až bolí uši. Některé zvuky jsou vysoké, jiné nízké jako při blížící se bouřce. Často se setkáváme s nepříjemným obtěžujícím hlukem. Ale jindy je hluk příjemný a rádi ho z rádia nebo z cédéčka posloucháme.
Zvuk vzniká při rozkmitání nějakého tělesa. Tak například kytarista rozdrnčí strunu, bubeník uhodí do napnuté blány na bubnu a nebo fouknutí do píšťalky rozkmitá vzduch v píšťalce, u domovního zvonku palička cinkne na cylindr. Zvuky se přenášejí chvěním vzduchu. Toto chvění se šíří všemi směry a pokud dosáhne až do našeho ucha, donutí ušní bubínek vibrovat. Vibrování pak mozek dokáže rozkódovat na nám pochopitelné zvuky. V následujících experimentech se možná dozvíte více o tom, jakým způsobem se zvukové vlny přenášejí.
Zvonící vidlička
Ustřihněte provázek o délce vaší paže. Doprostřed provázku přivažte lžičku. Konce provázku omotejte kolem svých ukazováčků. Neutahujte provázky příliš pevně! Lžičku jemně rozhoupejte a nechte ji ťuknout o okraj stolu. Uslyšíte přidušené zazvonění. Teď přiložte ukazováčky k uším a nechte lžičku volně viset dolů. Zkuste znovu lžičku rozhoupnout a cinknout s ní o okraj stolu. Slyšíte změnu?
Jakmile se lžička dotkne stolu, rozkmitá se a tyto vibrace se vzduchem přenesou až do vašeho ucha, kde ho uslyšíte jako tupé cinkání. Pokud přiložíte ukazováčky s provázkem k uším, uslyšíte vibrace silněji, protože provázek lépe přenáší zvukové vlny.
Experimentujte s muzikou
Přes mísu napněte fólii (mikrotenový sáček, celofán, …) tak silně, jak to jen jde. Natrhejte několik malých kousků hedvábného papíru (v nouzi můžete trhat i jednu vrstvu papírového kapesníku). Kousky rozprostřete po fólii. Mísu položte vedle reproduktorů rádia. Přijímač zapněte a pusťte nějakou muziku. Začněte nejdříve na nejtišší úrovni a pak postupně přidávejte na hlasitosti. Natrhané papírky začnou poskakovat. Vyrobili jste primitivní model lidského ucha. Pokud máte možnost, pouštějte si z cédéček různé hudební styly – poskakují papírky při stejné hlasitosti stejně? Nebo některá hudba rozeskáče papírky víc – má větší energii?
Možná jste slyšeli o italském pěvci Enricu Carusovi. Žil na přelomu 19. a 20. století a patří k největším tenorům v historii. O něm se traduje historka, jak dokázal svým hlasem roztřištit křišťálový pohár. Dávejte prosím prozor, ať při svém pokusničení nezpůsobíte podobnou nehodu!
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Zvuk vzniká při rozkmitání nějakého tělesa. Tak například kytarista rozdrnčí strunu, bubeník uhodí do napnuté blány na bubnu a nebo fouknutí do píšťalky rozkmitá vzduch v píšťalce, u domovního zvonku palička cinkne na cylindr. Zvuky se přenášejí chvěním vzduchu. Toto chvění se šíří všemi směry a pokud dosáhne až do našeho ucha, donutí ušní bubínek vibrovat. Vibrování pak mozek dokáže rozkódovat na nám pochopitelné zvuky. V následujících experimentech se možná dozvíte více o tom, jakým způsobem se zvukové vlny přenášejí.
Zvonící vidlička
Ustřihněte provázek o délce vaší paže. Doprostřed provázku přivažte lžičku. Konce provázku omotejte kolem svých ukazováčků. Neutahujte provázky příliš pevně! Lžičku jemně rozhoupejte a nechte ji ťuknout o okraj stolu. Uslyšíte přidušené zazvonění. Teď přiložte ukazováčky k uším a nechte lžičku volně viset dolů. Zkuste znovu lžičku rozhoupnout a cinknout s ní o okraj stolu. Slyšíte změnu?
Jakmile se lžička dotkne stolu, rozkmitá se a tyto vibrace se vzduchem přenesou až do vašeho ucha, kde ho uslyšíte jako tupé cinkání. Pokud přiložíte ukazováčky s provázkem k uším, uslyšíte vibrace silněji, protože provázek lépe přenáší zvukové vlny.
Experimentujte s muzikou
Přes mísu napněte fólii (mikrotenový sáček, celofán, …) tak silně, jak to jen jde. Natrhejte několik malých kousků hedvábného papíru (v nouzi můžete trhat i jednu vrstvu papírového kapesníku). Kousky rozprostřete po fólii. Mísu položte vedle reproduktorů rádia. Přijímač zapněte a pusťte nějakou muziku. Začněte nejdříve na nejtišší úrovni a pak postupně přidávejte na hlasitosti. Natrhané papírky začnou poskakovat. Vyrobili jste primitivní model lidského ucha. Pokud máte možnost, pouštějte si z cédéček různé hudební styly – poskakují papírky při stejné hlasitosti stejně? Nebo některá hudba rozeskáče papírky víc – má větší energii?
Možná jste slyšeli o italském pěvci Enricu Carusovi. Žil na přelomu 19. a 20. století a patří k největším tenorům v historii. O něm se traduje historka, jak dokázal svým hlasem roztřištit křišťálový pohár. Dávejte prosím prozor, ať při svém pokusničení nezpůsobíte podobnou nehodu!
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádné komentáře:
Okomentovat