Zdravím všechny pokusníky. Zkoušeli jste naši zmrzlinu? Pokud ano, jak vám chutnala? Musím říct, že my jsme se při její výrobě doslova vyřádili. A také jsme experimentovali s mnoha příchutěmi - ochutnali jsme citronovou, jogurtovou a dokonce i paprikovou zmrzlinu. A shodli jsme se, že není nad vlastní zmrzlinu. A jak se vám dařilo přenášet kostku ledu jen pomocí nitě a soli? Řešení je velmi jednoduché: kostku ledu posypejte špetkou soli a hoďte přes ni nit. Posolený led na chvilku na povrchu roztaje a vzápětí hned zmrzne – i s nití. A pak už jednoduše led nití zvednete.
Pokusy s jídlem jsou vůbec velmi zajímavé. Zvlášť pokud ona jídlo patří mezi vaše oblíbená. V tom případě se nemůže vlastně nic špatného stát. Pokus se povede a jídlo sníte, pokus se nepovede a hádejte co – správně, opět ho sníte. A k nejoblíbenější potravině patří odpradávna obyčejný chleba. Je málo vůní na světě, které jsou příjemnější než vůně čerstvě upečeného chleba.
Teď mě napadla dvě pořekadla. Obě určitě znáte. „Chlebový zákon“ říká, že chléb spadne na zem vždy namazanou stranou. A „kočičí zákon“ tvrdí, že kočka dopadne vždycky na nohy. No ale co když přilepíme kočce na záda namazaný krajíc? Jak to bude potom? Prosím nezkoušet! Pište jen teoretické úvahy! Jistě vám došlo, že nejde o návod ke skutečnému experimentování a nezačnete se shánět po kočce. Ale stará pravda o namazaném krajíci, to už je pro pokusnictví zajímavé. Použijte místo krajíce chleba s máslem kuchyňské prkénko – zjistili jsme, že se chová stejně. Jednu stranu si označte třeba samolepkou jako namazanou, položte na stůl a pomalu posouvejte přes jeho okraj. V určitém okamžiku „krajíc“ spadne na zem. Opravdu namazanou stranou? Pokaždé? Z jakékoliv výšky? Pozorujte, co dělá váš „krajíc“ za letu. A určitě přijdete na odpověď, kterou snadno potvrdíte pokusem.
Podívejte se pečlivě na krajíc chleba. Co vás na první pohled upoutá? Díry, mnoho děr. Podle typu chleba mohou být díry velké i malé. Každý krajíc obsahuje značné množství volného prostoru. Abyste měli představu, kolik ho ve chlebu je, vezměte krajíc chleba a smačkejte jej do kuličky. Pravděpodobně vás překvapí, jak malá kulička vznikne!
Jak se všechny ty díry do chleba dostaly? Může za to houba. Ne školní houba, ale houba z rostlinné říše. Kvasnice používané k výrobě chleba jsou totiž vlastně miliony malých mikroorganismů, houbových buněk. Ty napomáhají přeměně mouky na cukr. Při této reakci se uvolňuje oxid uhličitý a alkohol. Když se chleba peče, alkohol se odpaří, ale dokáže přidat chlebu jemně alkoholovou vůni. No a o co jde nám? Právě o oxid uhličitý. Podívejme se na kvasnice v akci. Dejte kávovou lžičku kvasnic do plastového sáčku se stiskacím uzávěrem. Přidejte asi tři lžičky cukru a sáček do poloviny zaplňte teplou vodou (horká voda by mohla mikroorganismy zabít). Z plastového sáčku vymačkejte co nejvíce vzduchu a uzavřete jej. Sáček položte na teplé místo a pozorujte. Po 5 minutách by se měly začít objevovat první bublinky. Umístěte sáček na teplém místě a čekejte. Pozorujte a každých pět minut zapište (pořiďte nákres), co jste zjistili. Měli byste vidět, jak se vytvářejí malé bublinky. Po hodině by sáček měl být už dost nafouklý. Pracujte bezpečně a opatrně, ať nezašpiníte kuchyni!
Rozdíly mezi jednotlivými druhy chleba dělá samozřejmě také mouka použitá v těstu. Jestliže je těsto pružné, dokáže zachytit více bublinek, chléb je na pohled hezký a světlý. Jestli je těsto méně „natahovací“, pak plyny vyvíjející se při kynutí snadno z těsta unikají. Chléb je hustý, pevný, obsahuje málo bublin. Schválně poproste rodiče o malý rodinný průzkum různých druhů chleba. Ochutnejte je suché, s máslem, sýrem, medem či marmeládou, můžete uspořádat rodinné testování chuti chleba.
Pokusy s jídlem jsou vůbec velmi zajímavé. Zvlášť pokud ona jídlo patří mezi vaše oblíbená. V tom případě se nemůže vlastně nic špatného stát. Pokus se povede a jídlo sníte, pokus se nepovede a hádejte co – správně, opět ho sníte. A k nejoblíbenější potravině patří odpradávna obyčejný chleba. Je málo vůní na světě, které jsou příjemnější než vůně čerstvě upečeného chleba.
Teď mě napadla dvě pořekadla. Obě určitě znáte. „Chlebový zákon“ říká, že chléb spadne na zem vždy namazanou stranou. A „kočičí zákon“ tvrdí, že kočka dopadne vždycky na nohy. No ale co když přilepíme kočce na záda namazaný krajíc? Jak to bude potom? Prosím nezkoušet! Pište jen teoretické úvahy! Jistě vám došlo, že nejde o návod ke skutečnému experimentování a nezačnete se shánět po kočce. Ale stará pravda o namazaném krajíci, to už je pro pokusnictví zajímavé. Použijte místo krajíce chleba s máslem kuchyňské prkénko – zjistili jsme, že se chová stejně. Jednu stranu si označte třeba samolepkou jako namazanou, položte na stůl a pomalu posouvejte přes jeho okraj. V určitém okamžiku „krajíc“ spadne na zem. Opravdu namazanou stranou? Pokaždé? Z jakékoliv výšky? Pozorujte, co dělá váš „krajíc“ za letu. A určitě přijdete na odpověď, kterou snadno potvrdíte pokusem.
Podívejte se pečlivě na krajíc chleba. Co vás na první pohled upoutá? Díry, mnoho děr. Podle typu chleba mohou být díry velké i malé. Každý krajíc obsahuje značné množství volného prostoru. Abyste měli představu, kolik ho ve chlebu je, vezměte krajíc chleba a smačkejte jej do kuličky. Pravděpodobně vás překvapí, jak malá kulička vznikne!
Jak se všechny ty díry do chleba dostaly? Může za to houba. Ne školní houba, ale houba z rostlinné říše. Kvasnice používané k výrobě chleba jsou totiž vlastně miliony malých mikroorganismů, houbových buněk. Ty napomáhají přeměně mouky na cukr. Při této reakci se uvolňuje oxid uhličitý a alkohol. Když se chleba peče, alkohol se odpaří, ale dokáže přidat chlebu jemně alkoholovou vůni. No a o co jde nám? Právě o oxid uhličitý. Podívejme se na kvasnice v akci. Dejte kávovou lžičku kvasnic do plastového sáčku se stiskacím uzávěrem. Přidejte asi tři lžičky cukru a sáček do poloviny zaplňte teplou vodou (horká voda by mohla mikroorganismy zabít). Z plastového sáčku vymačkejte co nejvíce vzduchu a uzavřete jej. Sáček položte na teplé místo a pozorujte. Po 5 minutách by se měly začít objevovat první bublinky. Umístěte sáček na teplém místě a čekejte. Pozorujte a každých pět minut zapište (pořiďte nákres), co jste zjistili. Měli byste vidět, jak se vytvářejí malé bublinky. Po hodině by sáček měl být už dost nafouklý. Pracujte bezpečně a opatrně, ať nezašpiníte kuchyni!
Rozdíly mezi jednotlivými druhy chleba dělá samozřejmě také mouka použitá v těstu. Jestliže je těsto pružné, dokáže zachytit více bublinek, chléb je na pohled hezký a světlý. Jestli je těsto méně „natahovací“, pak plyny vyvíjející se při kynutí snadno z těsta unikají. Chléb je hustý, pevný, obsahuje málo bublin. Schválně poproste rodiče o malý rodinný průzkum různých druhů chleba. Ochutnejte je suché, s máslem, sýrem, medem či marmeládou, můžete uspořádat rodinné testování chuti chleba.
A na závěr ještě jeden malý úkol pro vás. Několikrát jsme se pokoušeli zjistit hustotu chleba. Naše pokusy selhávaly. Zvážení jsme samozřejmě zvládli. Ale jak zjistit objem chleba? Poraďte nám a napište na naše adresy: KMD při ZŠ, Slezská 773 nebo emailem na info@kmd-trinec.cz.
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádné komentáře:
Okomentovat