Slyšíte moře?

Za dnešním pokusem jsou vzpomínky na dovolenou a procházky po pláži. A také na hodiny přírodopisu na základní škole – paní učitelka nechala kolovat po třídě ulitu, každý si ji přikládal k uchu a poslouchal šumění moře. Možná jste to také někdy zkoušeli. Byla doba, kdy to byla pro mnoho lidí jediná možnost, jak poslouchat šplouchající mořský příboj. Až jsem se dostal k opravdovému moři, vzpomněl jsem si na ulitu a přírodopis – a vida! moře šumí opravdu stejně jako ulita. Zkuste to také. Nemáte po ruce ulitu? To ale vůbec nevadí!
 
Podívejte se doma po skleničce na víno. Samozřejmě nějakou obyčejnou. Dávejte pozor, abyste ji nerozbili a nepřišli přitom k úrazu. Nezapomeňte také seznámit rodiče, na co se chystáte, a splnit tak svou informační povinnost. Skleničku přibližte k uchu tak, jako byste chtěli poslouchat, co se děje uvnitř. Co slyšíte? Nějaké zvláštní, nečekané zvuky? Snad šumění moře? Moment! Tak to potom neplatí to, co mi říkali, když jsem byl malý – ulita šumí, protože byla v moři. Ale ta vaše sklenička určitě v moři nebyla! Tak to asi neslyšíme moře, ale zvuky myčky na nádobí…

Myčka nádobí samozřejmě není to nejsprávnější vysvětlení. Pokud chcete podrobit vaši skleničku podrobnému vyšetřování, vyberte si nejtišší místnost v bytě. Vypněte všechny zdroje zvuku. Ano, i televizi. Nebojte se, nic hrozného se jí nestane. A když je místnost tichá, jak je jen možné, přiložte sklenici k uchu a poslouchejte ji znovu. Zvuk oceánu je asi hodně v dálce, málo zřetelný. Možná jsou kolem vás další zdroje zvuku. Nástěnné hodiny nebo špatně zavřené okno. Odstraňte všechny rušivé zvuky a znovu poslouchejte. Hm, nic se nezměnilo. Sklenička je stále stydlivě tichá. Logika přece říká, že když odstraníme všechny rušivé zvuky, tak by šumění skleničky mělo být slyšet víc. Teď zapněte televizi (vidíte, hraje – já říkal, že se nic nestane). Zapněte další přístroje vydávající zvuk. Až je vaše místnost plná obvyklých, běžných hluků, poslouchejte sklenici znovu. Je slyšet moře ve sklenici lépe, nebo se jeho zvuky ztrácí v hluku z místnosti. Vsadím se, že vás výsledek pokusu překvapí.

Co se stane, vám přímo neprozradím, ale vysvětlím, proč se tak stalo. Šumění, které se šíří ze sklenice souvisí se zvuky v místnosti, ve které experimentujete. Zvukové vlny, které vydává televize, rádio, hodiny, auta z ulice atd., narazí do sklenice a rozvibrují ji. Tyto vibrace se přesunou i na částice vzduchu ve sklenici. Kmitající částice vzduchu naráží na blánu ušního bubínku a my tyto nárazy slyšíme jako šumění. Více zvuků kolem sklenice, více „vody v moři“. Zkuste poslouchat mořskou vodu i v jiných předmětech. Co třeba boty? Šumí v nich moře? Dokáže vysvětlit, proč z boty slyšíte moře? Po přečtení dnešních řádků byste mohli. Vyzkoušejte jiné sklenice, hrníčky, krabice. Co třeba školní pouzdro? Jak upravit list papíru, aby v něm bylo slyšet mořské vlny?

Prohlédněte si tvar ušního boltce. Nepřipomíná vám také trochu ulitu? Víte, proč má právě takový tvar? Experimentujte se zvuky přicházejícími z různých stran. Pusťte si rádio – ne moc nahlas, tak akorát – a odstupte od něj na vzdálenost přibližně dva až tři metry. Pomalu se před ním otáčejte kolem své vlastní osy. Slyšíte zvuk rádia pořád stejně? Dokážete rozeznat, ve které pozici vzhledem k reproduktorům rádio slyšíte nejsilněji a ve které nejslaběji? Máte pro vaše pozorování nějaké vysvětlení? Pokud se rozhodnete odeslat protokol z vašeho pozorování, nezapomeňte kromě vysvětlení vašeho pozorování připojit i nákresy. Změní se nějak výsledky pokusu, když si pomocí dlaní zvětšíte plochu uší?

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!