Před nějakou dobou jsme si na
tomto místě vysvětlovali, jak vyrobit v kuchyni mráz – možná se vám tehdy
povedlo nechat k sobě přimrznout za běžné pokojové teploty dvě skleničky a
„pamětníci“ si možná vzpomenou, jak je snadné bez mrazničky i v létě během
pěti minut vyrobit zmrzlinu. Dnes se pokusíme „vyrobit“ v kuchyni déšť. A
když říkám déšť tak nemyslím nehodu v kuchyni u sousedů nad vámi a kapky
prosakující přes strop. Ten déšť opravdu vyrobíme my sami. Kdy chceme a kde chceme.
Prostě takové nějaké naše malé „poručíme větru dešti“. Bez mumlání zaříkávadel,
bez šamanských kouzel, bez dešťových obřadních tanců. Možná se mnoha z vás
teď ulevilo – určitě aspoň těm, co jsou tak dobří tanečníci, jako já. To bychom
na déšť čekali asi marně…
Možná by nebylo od věci na úvod
ztratit pár slov o koloběhu vody v přírodě, o nepřetržitém pohybu vody na
naší planetě. Stále stejné vody, která ve skutečnosti nikam nemizí a nová nikde
nevzniká. Množství vody na naší Zemi je totiž konečné. Používáme stejnou vodu,
myjeme se stejnou vodou a pijeme stejnou vodu jako třeba dinosauři před mnoha a
mnoha lety. Vypadá to neuvěřitelně, viďte. Ale žádná nová voda se skutečně
nevytváří, jen je neustále recyklována přírodními ději a zákony. Voda se na
Zemi vyskytuje v různých skupenstvích – pevném, kapalném a plynném – a
stále přechází z jednoho na druhé. Nemizí, neztrácí se, nepřibývá, jen se
stále přeměňuje. Voda, kterou pijete z kohoutku může být úplně ta stejná
voda, kterou pila třeba vaše prapraprababička
v roce 1890. Hustý? Jen trošičku. Voda z vašeho kohoutku teče
nádherně čistá. Je to velmi drahocenná látka, bez které bychom nepřežili, proto
je nutné udržovat řeky, jezera a ostatní zdroje vody co nejvíce čisté. Třeba ta
stejný voda, kterou teď pijete v čaji, mohla být před dvěma týdny mrakem
na obloze. Voda je vskutku úžasná látka.
Dost povídání, byť možná bylo pro
někoho poučné. Vás možná spíš zajímá, jak to bude s tím deštěm.
Jednoduchým způsobem vytvoříme v kuchyni kapku vody stejným způsobem, jak
se vytváří v mracích při bouřce, samozřejmě, že v menších rozměrech.
Budete potřebovat varnou konvici, lžičku nebo zrcátko a mrazničku nebo
ledničku. A také hodného dospělého po ruce – budeme totiž pracovat
s horkou párou a opaření párou je velmi nepříjemné, bolavé a špatně se
hojící zranění. Dejte lžíci na třicet až šedesát minut do mrazničky. Do konvice
dejte vodu a přiveďte ji do varu. Z konvice uvidíte stoupat páru – do
cesty páře vložte podchlazenou lžíci. Co se stane?
Když se voda v konvici vaří,
její molekuly díky tepelné energii nedokážou držet pospolu, oddělují se od sebe
a vystupují z hladiny ve formě páry.
Když pára unikne z konvice ven, narazí na naši past v podobě
podchlazené lžičky. Molekuly páry se na ní prudce ochladí a zkondenzují
(zkapalní) na kapky. Tyto kapky pak ze lžičky odpadají a vytváří tam miniaturní
déšť. Déšť v kuchyni. A stejným způsobem vznikají všechny deště na naší
planetě. No stejným, hodně podobným – určitě ne pomocí varné konvice, vařící
vody a lžičky z mrazáku. Místo konvice příroda používá k ohřátí vody
sluneční paprsky. Molekuly vody se odpařují a stoupají do atmosféry. Teplota
v atmosféře s rostoucí výškou klesá – vodní kapičky se nejdříve
zformují do mraků a při dalším ochlazování vytváří větší kapičky, které jsou
tak těžké, že se ve vzduchu už neudrží a spadnou na zem jako vodní kapky. Nebo
při ještě větším ochlazení jako sněhové vločky. To už bohužel v kuchyni
nedokážeme. Podívejte se z okna. Prší? Pokud ano, už víte proč.
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat