K výrobě flétny budete
potřebovat nůžky, brčko a někoho, kdo umí dostatečně silně foukat. Vezměte
brčko a na jednom konci ho sestřihněte z obou stran do špičky (nebylo by
špatné pokusit se, aby sestřihnutí bylo z obou stran stejné). Vzniknou vám tak dva malé jazýčky. Nevím, jak
vám chutná brčko – mě tedy nic moc. Přesto bude nutné, abychom mezi zuby oba
jazýčky opatrně změkčili. Pro správnou funkci flétny je nutné, aby se konce
obou jazýčků při vložení do úst snadno dotýkaly a bez potíží při fouknutí rozkmitávaly. Teď poproste vašeho foukače (pokud vy sami
dokážete foukat z plných plic, ušetříte za pracovní sílu) aby si konce
brčka s jazýčky dal do úst a opravdu silně fouknul. Pokud je vše správně
provedeno, z vaší flétny vyjde velmi silný a nepříjemně brčivý zvuk
(nenapadlo mě jiné slůvko na popsání onoho zvláštního zvuku – když jej ale
vydává brčko, nemůže to, co slyšíte znít jinak, než brčivě). Nenechte se hned
na začátku odradit – naučit se foukat do brčflétny bude určitě vyžadovat jistou
praxi. To, jestli zvuk vyjde ven, závisí na mnoha skutečnostech – rozmělnění
jazýčků, správné vložení do úst (ani moc, ani málo), síla fouknutí, …
Až zvládnete techniku vydávání
zvuku, začněte s flétnou experimentovat. Pro zahřátí vám pár experimentů
navrhnu sám. Přemýšlejte a zkoušejte, zda se změní a jak se změní zvuk,
vydávaný vaší brčflétnou, když ji budete zkracovat – mohlo by dojít ze změnám
výšky tónu. Pokud ano, jak to zařídit, aby brčflétna dokázala měnit výšku tónu,
aniž byste ji zkracovali nůžkami (poradím – znáte hudební nástroj, který se
jmenuje pozoun)? Nebo byste si mohli vyrobit Panovu brčflétnu – vyrobit si a
sladit 8 píšťalek tak, aby na ně šlo zahrát jednoduchou melodii (třeba Ovčáci
čtveráci – k tomu by bylo potřeba dokonce jen pět brček).
Zajímá vás, jak váš brčnástroj
funguje? Když do brčka silně fouknete, proudící zvuk rozvibruje současně oba
jazýčky. No a protože zvuk vzniká pravidelným kmitáním tělesa, je vlastně
všechno víceméně jasné. Jazýčky nevibrují stejně – se stejným kmitočtem.
Vibrace se šíří brčkem směrem od jazýčků ke druhému konci, tam se odráží a
vrací se zpět k jazýčkům. Toto vibrování rozkmitává atomy brčka (to vy
však bohužel nemůžete vidět, ale možná ucítíte jemné šimrání na prstech ruky,
které flétnu přidržují) a vytváří tak vlny, které se podobně jako třeba
v umyvadle přelévají atomy z jednoho konce brčka na druhé. No a tyto
vlny rozkmitávají vzduch v brčku a všichni kolem vás slyší, jak krásně
umíte hrát na brčko. Když brčko zkrátíte, zmenšíte také čas, který vlna potřebuje
k cestě od jazýčků na konec brčka a zpět.
No a co kdybychom do brčka například hrotem kružítka vyvrtali (či
z hlediska bezpečnosti vlastních prstů si od někoho nechali vyvrtat)
otvor? To už by brčko fakticky připomínalo skutečnou flétnu. Je možné, že vlna
na straně brčka, kde je vyvrtaný otvor, nedorazí až na jeho konec a odrazí se
od díry? Tak moment – děláme stále ještě fyzikální pokus, nebo už muzicírujeme?
Pokud seženete brčka o různých
tloušťkách (občas se dá narazit na jiná brčka, než jsou ty obvyklá, používaná
na párty), vyzkoušejte, jestli vydávají odlišné zvuky. Připravte si
brčflétničky z brček různé tloušťky, ale stejně dlouhých a bádejte nad
vzájemným vztahem průměru brček a výšky tónu, který vydávají. Co myslíte – má
na výšku tónu vliv, jak silně do brčka fouknete, nebo jestli ustřihnete jazýčky
krátké či delší? Napadají vás i jiné otázky? Tak to je dobře, protože vy se
určitě při hledání odpovědí nudit nebudete.
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat