Pořádně si přidržte nos

Minule vlastně žádný pokus nebyl, tak se to snad dnes napravíme. Pokusíme se prozkoumat, jestli existuje nějaké spojení mezi čichem a chutí. Pokus se nejčastěji provádí s jablky nebo bramborami - kdo by ale chroupal syrové brambory. Klidně tedy vyzkoušejte i jiné druhy zeleniny a ovoce. Moje zkušenost ale říká, že vůbec nejlepších výsledků se dá dosáhnout s voňavými ovocnými bonbóny. K pokusu si tedy sežeňte bonbóny různých chutí, které mají stejný tvar i struktur (třeba bonpari).

Nejdříve je na řadě úvodní testování. Vezměte z každého vzorku jeden bonbón. Chutnají stejně, nebo rozdílně? Potřebovali bychom, aby bonbóny v ústech chutnaly stejně, ale měly zřetelně rozdílné vůně. Pokud bonbóny nevidíte, je chuť tou hlavní nápovědou, která vám umožní jednotlivé druhy od sebe rozeznat. Poproste někoho o pomoc – kamaráda, sourozence, rodiče. Někoho, ke komu máte plnou důvěru a u koho nehrozí nebezpečí kanadských žertíků. Nechejte si šátkem zavázat oči, prsty si přidržte nos, abyste jím nemohli dýchat a nabírat vzorky vůní, a nechejte si dát do úst první bonbón. To, co ucítíte, bude pravděpodobně sladká chuť, možná i trochu čehosi trpkého. Určitě ale nedokážete říct, zda cucáte bonbón s příchutí malinovou, jahodovou, citronovou nebo jinou. Nechejte si podávat jednotlivé druhy bonbónů a odhadujte chuť ovoce, kterou mají. Pak si uvolněte nos, abyste mohli volně dýchat. No ale to je rozdíl, viďte. Teď zcela zřetelně rozeznáte, jakou příchuť konkrétní bonbón má. Co je toho příčinou? Náš jazyk má na povrchu nepravidelně rozmístěné receptory pro rozeznávání čtyř chutí – sladké, slané, hořké a kyselé.

Velká většina chutí je svázaná s čichem. Jestliže si nějakým způsobem zneprovozníte čichový orgán, přijdete o značnou část požitku z jídla, které právě pojídáte. Všimli jste si někdy, že vaše oblíbené jídlo chutná úplně jinak když jste nachlazení, když máte rýmu?

Možná i vám rodiče říkali „nejez s otevřenou pusou“. Moment! - jak můžeme nosem vnímat vůni jídla, když jídlo koušeme a zpracováváme se zavřenými ústy? Zkuste si modelový pokus s bonbónem. Zacpěte si noc a cucejte voňavý bonbón. Žádná chuť, nic necítíte. Teď zavřete ústa a uvolněte nos. Bum! Do nosu vás uhodí vůně cucaného bonbónu. Jak je to možné? Zdá se mi, že odpověď na tuto otázku je vcelku jednoduchá. I při jídle je třeba dýchat, tzn. nejenom vdechovat, ale také vydechovat. A právě při vydechování váš dech nasbírá v ústech vůni z jídla a snaží se ji dopravit nosem ven, protože ústa máte zavřená. Takže na začátku jste zabránili, aby vůně vnikla do nosu zvenčí, a ona se do něj nakonec stejně dostane opačnou cestou. Zajímavé je, že i když na nějakou dobu zadržíte dech, stejně dokážete vůni jídla zachytit. Jen si zkuste představit, co se děje když žvýkáte nebo polykáte – vaše ústa mění tvar, vaše hrdlo se při polykání pohybuje, jazyk rejdí v puse sem a tam. Všechno tyto děje způsobují, že se vzduch v ústech pohybuje. Je tedy nasnadě, že jeho molekuly mohou být vnitřními cestami natlačeny do nosu, i když ho máte uzavřený. Jaký závěr vyplývá z dnešního zkoumání? Jídlo bez vnímání vůní není ten pravý požitek. A protože při jídle většinou máme zavřená ústa, vnímáme vůni jídla hlavně při jeho vydechování.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.