Nudíte se? Nabízím vám zajímavý
experiment, ve kterém si budeme tak trochu hrát se živou přírodou. Budete
potřebovat rostlinu či nějaká semínka, nějakou vhodnou nádobu (plastový
květináč apod. – něco, co moc neváží), ve které vaše rostlinka nebude mít potíže
přežít, vodu na zalévání, váhu k měření hmotnosti květináče, rostliny a
půdy. Vhodnou rostlinku můžete použít rostlinu z vaší zahrádky nebo
zakoupit v obchodě, ale můžete si také zasadit semínka z nějaké své
oblíbené nebo úplně obyčejné rostliny.
Pozorování začneme zvážením
květináče. Květináč poté naplňte zeminou a opět zvažte – určíme tím hmotnost
použité zeminy. Nakonec zasadíme rostlinku nebo zasejeme semínka a opět
zvážíme. Všechny hodnoty si přehledně zapište do badatelského deníku – budeme s nimi
dále pracovat. Dál nám musí pomoci příroda sama a její zákonitosti –
potřebujeme, aby rostlinka rostla, případně vyrostla ze semínek. Zeminu
v květináči přiměřeně zalévejte vodou a dopřávejte hodně slunečního svitu.
Pokud rostlina viditelně poroste, znovu ji zvažte. Případně si stanovte určité
pravidelné termíny pro převažování. Uvědomte si, že přírůstky nebudou
v řádu kilogramů a že tedy bude nutné použít nějaké jemnější váhy, třeba
kuchyňské. Pravděpodobně váha ukáže víc než na začátku. Jak je to možné, když
jste žádnou další zeminu (doufám) nepřidávali?
K odpovědi se dostaneme
trochu oklikou. Podívejte se pozorně po stromech ve svém okolí. Ale
nepřemýšlejte o nich. Možná stačí jen podívat se z okna, možná bude
příjemnější, udělat si malou procházku. Všimněte si zejména toho, jak jsou
stromy velké, a uvědomte si, že také ony vyrostly z malých semínek. Kolik
asi dřeva jeden strom obsahuje? Napadlo by vás, jak to změřit? Odhadnout? Podívejte
se, kolik jen je na stromech listů – hrabali jste někdy na podzim spadané
listí? Zkoušeli ho odklidit? Kolik asi váží všechno listí spadané
z jednoho stromu? Je ho neuvěřitelná spousta. Napadlo vás někdy, z čeho
strom všechny ty listy vyrobí? „To je ale otázka“ možná si řeknete. Z půdy
přece, stromy čerpají prostřednictvím kořenů živiny z půdy. No to by ale
asi kolem stromu musela být v zemi díra jako hrom! Nemyslíte? A co vaše
pokojová květina? Máte doma třeba fíkus? To je poměrně velká rostlina. Všechny
její buňky přeci nemohly vyrůst jen z půdy.
Rostliny nejsou jako my. Rostliny
nepřijímají potravu. Ony si totiž samy vyrábí jídlo prostřednictvím procesu,
který se jmenuje fotosyntéza. Aby si mohly vyrobit dostatečný počet živin
k růstu, potřebují spoustu energie, kterou získávají ze slunečního světla.
K vytvoření stavebních bloků k výstavbě své struktury potřebují také
kyslík, vodík a uhlík. Tyto chemické látky získávají rostliny z vody
(kyslík a vodík) a z oxidu uhličitého (uhlík a kyslík). V průběhu
fotosyntézy se tyto chemické prvky znovu sloučí a vytvoří cukr. Cukr to je hlavně spousta energie, kterou
rostliny ke svému růstu samozřejmě velmi efektivně využijí, případně jej
využijí k výrobě škrobu nebo celulózy, které jsou nutné k tvorbě kořenů,
kmenů, větví, listů. Téměř celý strom je vytvořený pouze z látek a prvků,
obsažených ve vodě a ve vzduchu! To samé platí pro vaši rostlinku
v květináči. To, co jí pouze dáváte, je voda. Zbytek potřebného si sama
odebírá ze vzduchu. Vážením snadno zjistíte, že hmotnost zeminy se nijak
výrazně nezměnila, přestože rostlinka, pokud se o ni dobře staráte, roste velmi
dobře. Vždyť se také říká „roste jako z vody“ a nyní už víte, proč tohle
rčení vzniklo. Nakonec jeden ze způsobů pěstování rostlin se jmenuje hydroponie
a první informace o jejím použití se objevují již ve starém Egyptě.
Tak mě teď napadá, že už jsme si
dlouho nepovídali nic o sladkostech a dobrotách. Co třeba taková čokoláda? Ta
je vlastně také vyrobená rostlinami „z ničeho“ – jen ze slunce, vody a vzduchu.
K výrobě čokolády jsou totiž potřebné pražená zrnka kakaovníku. Taková
dobrota a vyrobená skoro z ničeho. To tak umět…
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat