Čichám, čichám … aneb vůně a vlhkost

Víte co je to mozaika? To je obraz skládaný z malých a maličkých barevných prvků – kamínků, sklíček apod. U mozaiky nevnímáme tyto drobné prvky jednotlivě, ale obraz jako celek. Přesto jsou právě ty maličké kamínky, maličká sklíčka tím nejdůležitějším. Takový obraz je velmi podobný našemu životu, který je sice vytyčován velkými obrazy, ale k úspěšnému vytvoření každého takového obrazu jsou potřeba správně vybrané a poskládané kamínky. Podobnou myšlenku vyslovil i vám určitě známý Jan Neruda v Písních kosmických: „… bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů…“. Naučte se vnímat i ty drobné vjemy, kterých si obvykle nevšimnete. Dívejte se kolem sebe a těšte se z drobností.

Na takovou zajímavost drobnost jsme narazili na jednom z debrujárských seminářů. Při sprchování jsou prý vůně cítit intenzivněji. Všimli jste si toho někdy? Moc jsem tomu nevěřil. Tak to zkusme teď a spolu. Pokusem tuto domněnku prověříme a možná i zjistíme, proč tomu tak je. Přitom nebudeme potřebovat žádné složité pomůcky: jen sůl, pepř, prach, vodovodní kohoutek a horkou vodu a jiné vonící věci.

Začneme pepřem. Jemně jím posypte svou dlaň. Přidržte si ji asi 30 cm od vašeho nosu a jemně šňupněte. Pozor – jemně, žádné funění! Nasát do nosu dávku pepře, to není nic radostného. Cítíte pepř? Pokud ne, zakružte dlaní pod nosem, případně o něco málo přibližte dlaň k nosu. Tak nyní zkusíme téměř to samé, jen popojděte k umyvadlu. Otočte červeným kohoutkem a počkejte, dokud nepoteče horká voda. Nechejte vodu téci, dlaň s pepřem umístěte nad tento kohoutek a pokus zopakujte. Tedy dejte dlaň asi 30 cm pod nos a jemně nasajte vzduch nad tuto dlaní. Vnímáte rozdíl ve srovnání s prvním pokusem? Cítíte vůni pepře silněji, méně či stejně? Pravděpodobně můj pokus dopadne stejně jako váš – já zjistil, že vůně pepře je ve druhé variantě pokusu silnější. 

Jak to bude vypadat, když použijeme jinou látku? Co třeba sůl? Sami zjistíte, že ucítit sůl je o hodně obtížnější. Na 30 cm z dlaně tak jako pepř ji rozhodně nezaregistrujete. Dlaň se solí musí být mnohem blíž. Pokud vaše čichové buňky na sůl reagují stejně jako ty moje, možná že váš nos skončí ponořený do soli. Pokud umístíte dlaň ze solí nad vodovodní kohoutek a srovnáte vjemy čichání pepře a soli, budete určitě překvapeni, o kolik je vnímání soli za vlhka silnější.

Kapaliny, resp. vodní páry usnadňují přenášení částic vůní z jednoho místa na druhé. Smyslová vnímání čichu a chutě spolu velmi souvisejí. Při zvýšení vlhkosti vzduchu se částice vůně „namočí“, což zlepší naši schopnost je ucítit. Počet částic soli ve vzduchu je za suchého i vlhkého vzduchu stejný, ale vlhký vzduch nám umožní snadněji je čichem zaregistrovat. Stejným způsobem nám vlastně „voní déšť“. Je možné „ucítit“ blesk, oleje a vůně uvolňované rostlinami, všichni známe „vůni“ žížal po dešti, mokrého asfaltu a další.

Vyjděte z bytu ven a pokuste se zachytit vůni prachu z ulice, ze dvora, na zahradě. Najděte trochu suchého hezkého prachu nebo hlíny. Zopakujte stejný pokus jako s pepřem a solí – vnímejte jak za suchého ovzduší, tak nad tekoucím kohoutkem s vodou. Pravděpodobně ucítíte známou vůni, typickou pro déšť. Mnohokrát uslyšíte, jak déšť krásně voní. Ve skutečnosti váš čich registruje vůni prachu. 

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Jak z nezralého udělat zralé

Mám moc rád švestky. Švestky v buchtách, švestky v ovocných knedlících, nebo třeba i ve formě povidel v koblihách. Ale ze všeho nejvíc přímo ze stromu. Nedávno jsem si jich pár koupil v obchodě. Pokud máte vlastní zahrádku, budete vědět, o čem mluvím – ovoce z obchodu není nikdy to pravé. Stejně tak i moje koupené švestky – barva sice modrá, i když ne zcela švestkově modrá, plody byly tvrdé a trpké, kyselé. No jo, když ale v obchodě nejde jednu švestku sníst a podle toho jak vám chutná buď koupit, nebo ne. A tak holt nakupování připomíná pověstnou koupi zajíce v pytli? Na obranu prodavačů je třeba říct, že z pochopitelných důvodů nelze do obchodní sítě dodávat chutné, zralé a tedy měkké ovocné plody. Cesta do regálů v obchodech trvá nějakou dobu. Během této doby by ty moje švestky ještě víc dozrály a kdo by si je pak koupil rozmačkané? 

Jak si tedy například na jaře nebo v zimě (ale pokus můžete provádět kdykoliv!)pochutnat na chutných plodech zakoupených v obchodě? Pro náš pokus o umělé dozrávání potřebujeme švestky nesladké a tvrdé (snadno je vyberete lehkým zmáčknutím mezi palcem a ukazováčkem). Tři švestky dejte do papírového sáčku, který pečlivě uzavřete. Další tři kousky položte na tmavé místo (pozor – dál od papírového sáčku!). Nezapomeňte připsat varování, že vybrané plody jsou předmětem vašeho vědeckého zájmu, jinak o ně snadno můžete přijít. Čekejte do dalšího dne a pak ochutnejte po jednom kousku z každé skupinky vzorků (čili jednu švestku z papírového pytlíku a jednu švestku volně ležící) a jejich chuť porovnejte. Jak srovnání dopadlo? Chutnají oba vzorky stejně, nebo se některá švestka tváří zraleji? Čekejte další den a ochutnejte opět po jednom kousku. A pak pro potvrzení domněnky počkejte se zbylými švestkami ve vzorcích ještě jeden den. 

Pokud chci vysvětlit, co se stalo, musím říct výsledek pokusu. Švestky v sáčku budou zralejší. Patrné to bude již po prvním dnu, značně zřetelný rozdíl v chuti a tvrdosti poznáte druhý, třetí den. Pokud na švestky zapomenete (ale já věřím, že pokus je natolik zajímavý, že se vám to nestane), zjistíte, že ty ze sáčku musíte vyhodit dřív, zkazily se. Proč to tak je? Ovoce a zelenina v procesu zrání vylučuje plyn zvaný ethen (známější je pod starším názvem etylén), který urychluje zrání a často je příčinou předčasného kažení potravin. Tento plyn způsobuje, že rostlina i její plody produkují enzymy. Enzymy umí měnit škrob a kyseliny v plodech rostlin na cukr. Proto švestky, broskve, jahody a další plody při zrání sládnou. Enzymy také stojí za oslabováním tloušťky buněčných stěn, čehož přímým důsledkem je měknutí plodů. 

Jablka při zrání uvolňují hodně ethenu. Zkuste přidat do jiného papírového sáčku k dalším třem švestkám jedno zralé jablko a porovnávejte po jednom, dvou a třech dnech po jedné švestce z každého vzorku – švestku volně položenou, švestku v dobře uzavřeném papírovém sáčku a švestku v sáčku s jablkem. Dokážete odhadnout, jak dopadne porovnání zralosti těchto tří vzorků? Napadne vás, proč nahnilé kusy sklizeného ovoce dokáží nakazit i ty ostatní zdravé a proč je tedy třeba ovoce uskladněné ve sklepě opakovaně pečlivě prohlížet?

Na závěr jeden tip. V ledničce můžete uložit zralé a nezralé plody ve svůj prospěch. Pokud jste si koupili nedozrálé banány, využijte ethen uvolňující se ze zrajících jablek. Když oba dva druhy ovoce smícháte, banány brzy zežloutnou. Jestli jsou ale banány zralé, v blízkosti jablek rychle zhnědnou. Když chcete udržet ovoce déle čerstvé, musíte zabránit produkci ethenu. Dnešní pokus vyzkoušejte i s jinými druhy ovoce či zeleniny: broskve, hrušky, rajčata…

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Síla vzduchu a kolaps láhve

Také vás napadají ty nejzajímavější nápady při úplně běžných činnostech? Mě námět na dnešní experimentování napadl ve třídě při umývání rukou. Horká voda tekoucí z kohoutku, stoupající pára – co myslíte, jak moc se vzduch rozpíná, když se ohřeje?

Pokud se chcete připojit k experimentování, poproste někoho dospělého o dozor. Dnešní pokus může být opět nebezpečný, protože při něm budete pracovat s horkou vodou. Připravte si prázdnou a čistou PET láhev. Do lavoru nebo dřezu napusťte horkou vodu, ale ne tak horkou, aby vás opařila. Přesto raději zaměstnejte vašeho dospěláka! Voda se nám zdá být tou nejobyčejnější látkou, kterou známe. Ale to jen proto, že nám nechybí, že jí máme zatím dost. Přesto je třeba i s vodou šetřit. Proto si dnešní pokus připravte například před umýváním nádobí nebo před koupelí, abyste mohli při pokusu použitou vodu dále užitečně upotřebit. 

Lavor nebo dřez či jiná nádoba, kterou použijete, musí být dostatečně hluboká, aby v ní bylo pro PET láhev dostatek místa. Otočte uzavřenou prázdnou PET láhev dnem vzhůru a ponořte ji kolmo do vody. Láhev držte pod vodou, opatrně odšroubujte víčko a sledujte co se děje. Věřím tomu, že budete překvapeni. Z láhve by po chvíli měl začít vybublávat vzduch. Bublinek by se postupně mělo  objevovat víc a víc! Možná vás zaskočí i to, jak dlouho bude vzduch z láhve unikat.

Pozor – začíná druhá fáze pokusu. Až únik vzduchu ustane, našroubujte víčko zpět (láhev pořád držte pod vodou dnem vzhůru). Víčko utáhněte co nepevněji. Vyndejte láhev z vody a postavte a stůl. Co se stane? Překvapí vás další průběh pokusu? Dokážete vysvětlit, co se děje? 

Když vložíte láhev do horké vody, vzduch v ní se od horké vody ohřeje. Molekuly horké vody mají více energie a tak se pohybují rychleji a narážejí na stěny sklenice a hladinu vody u hrdla sklenice. Stěnami láhve se molekuly vzduchu ven dostat nemůžou, ale na uniknutí hrdlem mají energie dost. Čím je láhev déle ve vodě tím se vzduch v ní ohřívá víc a víc, a proto i z láhve uniká víc a víc bublinek vzduchu. Rozpínání vzduchu má ale své meze, proto po určité době přestane i bublání v okolí hrdla PETky. V tom okamžiku pevně našroubujte víčko na hrdlo a vyndejte ji z vody ven. Nastane jev právě opačný. Vzduch v láhvi se ochlazuje, jeho molekuly zpomalují, protože ztrácejí energii, a také proto síla jejich nárazů na vnitřní stěny slábne. Tlak venkovního vzduchu získává navrch a láhev se pomalu smršťuje.  

Stejný jev můžete prozkoumat pomocí pouťového balonku. Láhev ponoříte do horké vody dnem dolů. Ale ještě předtím na její hrdlo láhve natáhněte balónek. Vzduch ve sklenici se ohřívá, jeho molekuly se pohybují rychleji. Mají více energie a proto naráží do balónku větší silou a … Ale to bych se opakoval. Tohle už jsme tu dnes jednou měli. Pak sundejte z hrdla láhve balonek. Tlak vzduchu v láhvi se vyrovná s tlakem okolního vzduchu. Balónek natáhněte znovu zpět. Co se stane?

 

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

 

 

 

Otoč sklenici a nevylej

Dokážete otočit sklenici vzhůru dnem, aniž by vám unikla byť jediná kapka vody? Neříkejte dopředu ne a pojďte to vyzkoušet.  Připravte si sklenici, vodu, různé látky, tělesa a materiály z vašeho domu i jeho okolí, dostatek fantazie.

Jednou obvyklou možností k řešení jakéhokoliv úkolu je, že před jeho provedením dostanete soubor instrukcí – v normální řeči říkáme návod – k jeho provedení.  Dnes tudy cesta ale nepovede. Úkol budete muset vyřešit sami. Najděte si místo, kde nebude vadit, že vše kolem polijete vodou. Pokud vám rodiče dovolí (ale v tom případě převezmou zodpovědnost za všechny neplechy, které se přihodí), můžete zkusit experimentovat v umyvadle nebo ve vaně.

Zadání je velmi jednoduché. Pokuste se sklenici s vodou otočit dnem vzhůru tak, a by vám z ní nevytekla ani jedna kapka vody. Po několika pokusech zjistíte, že to může být problém. Přitom je řešení tak jednoduché. Stačí jen vystřihnout např. z výkresu nebo lepenky čtverec papíru o něco větší než je horní část sklenice. Čtverec položte přes okraj sklenice, přidržte jej  a sklenici otočte. Voda nevyteče a to dokonce ani tehdy, když ruku uvolníte. To je ale známý pokus, který vás nepřekvapí. Může za to tlak vzduchu, který působí zespodu na papírový čtverec a přitláčí ho ke sklenici – vzduch působí na papír větší silou, než voda ve sklenici. Jednoduché, viďte. Už dříve jsme zkoušeli, že pokud sklenice bude více prázdná než plná, pokus se nezdaří. Napadne vás proč?

Toto je jen jeden ze způsobů, jak splnit zadání z úvodu článku. Mnoho lidí se spokojí pouze s jedním řešením, a to dokonce i tehdy, když se jedná o řešení, na které přijde někdo jiný. Tohle nás ale jistě nemůže uspokojit! My se přece budeme snažit najít jiné a vlastní řešení. Možná bude ještě jednodušší. Lepší, překvapivější. Přemýšlel jsem nad tímto úkolem hodně dlouho a napadlo mě asi pět způsobů, jak úlohu vyřešit. Některá z nich jsou tak jednoduchá, až si říkám „jak je možné, že mě to nenapadlo hned?“. Jsem si jistý, že těch řešení bude ještě víc. Napadne vás nějaké jiné, než to s přiložením papíru? Chcete nápovědu? Žádný nápad, žádné řešení nepovažujte za hloupé. Jen splňte úkol. Otočit sklenici s vodou, aby vám voda nevytekla.

Zdá se vám jeden pokus málo? Dobrá, přidám ještě jeden pokus. Ale začneme otázkou: co myslíte, může téct voda do kopce? Na první pohled divná otázka. Každý přece ví, že voda teče vždycky z kopce, ve směru působení gravitace. Proti gravitaci může téct jen tehdy, když použijeme nějaké čerpadlo. Vy to ale za chvíli dokážete bez čerpadla. Budete potřebovat asi metrovou hadičku, dva kyblíky (jeden plný vody) a židli. Kyblík s vodou postavte na židli. Jeden konec hadičky ponořte do vody, veďte ji vzhůru přes opěradlo židle a na druhé straně zase dolů do prázdné nádoby stojící na zemi. Volný konec hadičky dejte do pusy a odsajte z ní vzduch, až se celá hadička naplní vodou. V tom okamžiku vyndejte hadičku z úst a přendejte do prázdného kýble pod židlí. Ale ale - copak se to děje! Máte nějaké vysvětlení?

Přišli jste na nějaké řešení úlohy „otoč sklenici a nevylej“? Jedno jestli jste mladší či starší, menší nebo už školou odrostlejší. Pojďte si pohrát se svými mozkovými závity, dokázat sami sobě, jaké super myšlenky vás napadají.  A svoje nápady, jak pokus provést a neukápnout, mi můžete napsat na emailovou adresu uvedenou v kontaktech nebo na info@kmd-trinec.cz.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

 

Slyšíte moře?

Za dnešním pokusem jsou vzpomínky na dovolenou a procházky po pláži. A také na hodiny přírodopisu na základní škole – paní učitelka nechala kolovat po třídě ulitu, každý si ji přikládal k uchu a poslouchal šumění moře. Možná jste to také někdy zkoušeli. Byla doba, kdy to byla pro mnoho lidí jediná možnost, jak poslouchat šplouchající mořský příboj. Až jsem se dostal k opravdovému moři, vzpomněl jsem si na ulitu a přírodopis – a vida! moře šumí opravdu stejně jako ulita. Zkuste to také. Nemáte po ruce ulitu? To ale vůbec nevadí!
 
Podívejte se doma po skleničce na víno. Samozřejmě nějakou obyčejnou. Dávejte pozor, abyste ji nerozbili a nepřišli přitom k úrazu. Nezapomeňte také seznámit rodiče, na co se chystáte, a splnit tak svou informační povinnost. Skleničku přibližte k uchu tak, jako byste chtěli poslouchat, co se děje uvnitř. Co slyšíte? Nějaké zvláštní, nečekané zvuky? Snad šumění moře? Moment! Tak to potom neplatí to, co mi říkali, když jsem byl malý – ulita šumí, protože byla v moři. Ale ta vaše sklenička určitě v moři nebyla! Tak to asi neslyšíme moře, ale zvuky myčky na nádobí…

Myčka nádobí samozřejmě není to nejsprávnější vysvětlení. Pokud chcete podrobit vaši skleničku podrobnému vyšetřování, vyberte si nejtišší místnost v bytě. Vypněte všechny zdroje zvuku. Ano, i televizi. Nebojte se, nic hrozného se jí nestane. A když je místnost tichá, jak je jen možné, přiložte sklenici k uchu a poslouchejte ji znovu. Zvuk oceánu je asi hodně v dálce, málo zřetelný. Možná jsou kolem vás další zdroje zvuku. Nástěnné hodiny nebo špatně zavřené okno. Odstraňte všechny rušivé zvuky a znovu poslouchejte. Hm, nic se nezměnilo. Sklenička je stále stydlivě tichá. Logika přece říká, že když odstraníme všechny rušivé zvuky, tak by šumění skleničky mělo být slyšet víc. Teď zapněte televizi (vidíte, hraje – já říkal, že se nic nestane). Zapněte další přístroje vydávající zvuk. Až je vaše místnost plná obvyklých, běžných hluků, poslouchejte sklenici znovu. Je slyšet moře ve sklenici lépe, nebo se jeho zvuky ztrácí v hluku z místnosti. Vsadím se, že vás výsledek pokusu překvapí.

Co se stane, vám přímo neprozradím, ale vysvětlím, proč se tak stalo. Šumění, které se šíří ze sklenice souvisí se zvuky v místnosti, ve které experimentujete. Zvukové vlny, které vydává televize, rádio, hodiny, auta z ulice atd., narazí do sklenice a rozvibrují ji. Tyto vibrace se přesunou i na částice vzduchu ve sklenici. Kmitající částice vzduchu naráží na blánu ušního bubínku a my tyto nárazy slyšíme jako šumění. Více zvuků kolem sklenice, více „vody v moři“. Zkuste poslouchat mořskou vodu i v jiných předmětech. Co třeba boty? Šumí v nich moře? Dokáže vysvětlit, proč z boty slyšíte moře? Po přečtení dnešních řádků byste mohli. Vyzkoušejte jiné sklenice, hrníčky, krabice. Co třeba školní pouzdro? Jak upravit list papíru, aby v něm bylo slyšet mořské vlny?

Prohlédněte si tvar ušního boltce. Nepřipomíná vám také trochu ulitu? Víte, proč má právě takový tvar? Experimentujte se zvuky přicházejícími z různých stran. Pusťte si rádio – ne moc nahlas, tak akorát – a odstupte od něj na vzdálenost přibližně dva až tři metry. Pomalu se před ním otáčejte kolem své vlastní osy. Slyšíte zvuk rádia pořád stejně? Dokážete rozeznat, ve které pozici vzhledem k reproduktorům rádio slyšíte nejsilněji a ve které nejslaběji? Máte pro vaše pozorování nějaké vysvětlení? Pokud se rozhodnete odeslat protokol z vašeho pozorování, nezapomeňte kromě vysvětlení vašeho pozorování připojit i nákresy. Změní se nějak výsledky pokusu, když si pomocí dlaní zvětšíte plochu uší?

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte, ale hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!