Minikytara

Zajímalo by vás, jak pracují strunné nebo drnkací nástroje? Hraje někdo z vás na kytaru nebo housle? Tak to bylo určitě vhodné, abyste věděli, co je příčinou toho, že vaše kouzelné dřevo vydává zvuk, nemyslíte? Pojďte bádat a přitom se bavit – vyrobíme si vlastní minikytaru z krabičky od zápalek…

Klasické kytary vyrábí zvuk díky mechanickým vibracím strun. Tyto vibrace jsou modulované neboli formované či upravované tělem kytary. Proto různé akustické kytary, i když používají stejné struny, vydávají odlišně zabarvené zvuky. Prvotním impulsem vzniku zvuku v elektrické kytaře je také mechanické rozkmitání strun, ale samotný zvuk je vytvářen pomocí různých elektronických součástek, elektrických obvodů a zesilovačů. Kytara, kterou používáte vy, má zřejmě struny kovové nebo nylonové. Ty nejlepší klasické kytary, které používají špičkoví kytaristé, jsou vyráběny ze zvířecích střev. 

Co budeme potřebovat k vyrobení vlastní kytary? Nic složitého: prázdnou krabičku od zápalek, 4 gumičky, balzové dřevo (nebo jiný druh měkkého dřeva, do kterého se snadno vyřezává - poptejte se kolem sebe po nějakém modeláři – možná budete překvapeni, jaké mají vaši spolužáci zajímavé koníčky) a odlamovací nůž. Určitě mějte po ruce dospělého – úprava dřeva do potřebného tvaru potřebuje malinko síly a hodně šikovnosti. S pomocí dospělého vám práce nepotrvá déle než 30 minut.

Pojďme na to. Nejdříve seřízněte obdélníček dřeva do lichoběžníkovitého průřezu. Tento kousek bude sloužit jako kobylka kytary. Horní část bude užší než dolní část opřená o krabičku. Ale když necháte destičku s původním obdélníkovým průřezem, nic hrozného se nestane. Postavte kobylku na přes šířku krabičky a zkraťte ji tak, aby zbytečně krabičku nepřečnívala. Zápalkovou krabičku otevřete asi tak do tří čtvrtin. Gumičky napněte přes krabičku, pod gumičky podsuňte balzovou kobylku a postavte ji. Gumičky musí být napnuté. Pokud jsou příliš dlouhé, musíte si sehnat kratší. Bude dobré tedy gumičky koupit, až budete mít představu, jak mají být dlouhé. Pokud jsou delší jen nepatrně, jde situaci napravit větším povytažením krabičky. To je všechno. Teď drnkněte – hraje? Problém mohou dělat zcela nové gumičky – takové je třeba před použitím několikrát vytahat podobně jako se to dělá například s nafukovacím balónkem. Občas gumičky sklouzávají z kobylky – v tom případě na kobylce pod gumičkami udělejte drobné zářezy. Jak by měla minikytara vypadat vám napoví obrázek.

No upřímně řečeno zvuk nic moc. Jak to udělat, aby zvuk naší minikytary byl rozmanitější, barevnější? Našli byste doma něco, z čeho by šlo vyrobit model kytary, kontrabasu, mandolíny, ukulele atd.? Co třeba místo krabiček od zápalek použít krabici od mléka nebo cereálií? Že z nich nejde nic vysunout jako z krabičky, kterou jsme použili my? No snad by vás něco napadlo, jak vytvořit „ozvučnou skříň“.

Naše kytara stejně jako další drnkací nástroje vydávají zvuk rozkmitáním struny drnknutím konečky prstů nebo trsátkem. (Trsátko neboli plektrum je malý kousek umělé hmoty tvaru trojúhelníku se zaoblenými rohy. Zvuk nástroje ovlivňuje tloušťka a tvrdost trsátka.) Výšku tónu nástroje ovlivňuje poloha, ve které strunu přitlačíte rukou, kterou nedrnkáte. Zkrácením struny hrajete vyšší tón – to proto, že struna v tomto případě kmitá rychleji.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.