Takže o čem to bude dnes? O jednom z lidských smyslů. Člověk jich má sice pět (dokážete je vyjmenovat?), ale zrak tvoří téměř 50% informací, které vnímáme. Významnost zraku dokládá i mnoho lidových rčení. Říká se, že vidět znamená věřit. A když někomu nevěříme, řekneme mu "Tak mi to ukaž." Vzpomenete si na nějaká podobná rčení či přísloví, které se týkají lidských smyslů?
Oči nefungují nijak jednoduše. Zaznamenávání předmětů kolem nás je značně komplikované, protože to co vnímáme, se neodehrává jen v našich očích. Světelná energie, která dopadá na sítnici, se mění v oku na nervové impulsy a ty dále cestují do mozku. V mozku probíhá jejich analýza. Jak celé oko vypadá a jak funguje jste se mohli dozvědět v hodinách přírodopisu nebo ve fyzice. Náš zrak se dá však poměrně snadno "poplést". S tím jak funguje zrak, byli v minulosti také dobře obeznámeni malíři, kteří zkoumali, jak na člověka působí různé kombinace barev, ale i různé způsoby malby. Zjistili například, že když kladou vedle sebe tečky z čistých barev, obraz se v mozku "slije" a barvy se promíchají v zamýšlený obraz. Možná znáte nějaké z impresionistů, kteří tuto metodu pracovali. S naším zrakem si také hrají tisíce barevných reklam, kterými se nám firmy snaží vnutit své výrobky nebo třeba i televize. Člověk se občas musí zamyslet, jestli to, co vidí je opravdové.
Věříte svým očím?
Myslíte, že vidíte dobře barvy? I v noci? Připravte si několik barevných předmětů (tužky, kostičky, …). Do temné místnosti dejte všechny tyto předměty a pozorujte je. Pak nechte proniknout trochu světla a znovu pozorujte. Nakonec osvětlete předměty plným světlem. Čeho jste si všimli? Jak jste viděli předměty ve tmě? Je nějaká barva dobře rozeznatelná i v šeru či potmě? Některá zvířata (např. kočky) vidí lépe ve tmě než na světle. Jejich oči obsahují velké množství buněk schopných zachytit světelné impulsy. Jejich oči vypadají ve tmě jako zrcátka – jsou totiž vybavena jakýmsi lesklým kobercem, dostatečnou vrstvou buněk, která odráží i slabé paprsky.
Zkoumáme zorničky
A jak jsou na tom naše zorničky? Ve spoře osvětlené místnosti rozsviťte lampičku. Dejte si ji vedle hlavy tak, aby bylo světlo lampičky intenzivní, ale aby nezářilo přímo do očí. V zrcadle pak pozorujte velikost svých zorniček – černého bodu uprostřed svých očí. Lampičku vypněte a znovu pečlivě zkoumejte své zorničky. Pozorujete nějakou změnu? Zorničky regulují množství světla vnikající do oka. Pro správnou funkci našeho oka jsou velmi důležité – příliš světla by totiž mohlo oko poškodit.
Aby kobra v noci dobře viděla, používá v noci zvláštní způsob „vidění“. Mezi očima a nozdrami má prohlubně z buněk, které jsou schopny zachytit infračervené paprsky. Tyto paprsky produkují tělesa o vyšší teplotě a kobra tedy díky teplu, které její kořist vydává, dokáže ve tmě určit její polohu. Existují speciální brýle a dalekohledy, které ve tmě zachycují teplo – vojáci tak například jsou schopni vidět těla lidí a zvířat nebo rozehřáté předměty.
Kouzelná krabička
Tento pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby! Vezměte kelímek od jogurtu a vevnitř ho vybarvěte černě. Do dna kelímku udělejte uprostřed otvor. Horní část kelímku přikryjte poloprůhledným papírem a dobře jej přilepte – bude nám sloužit jako promítací plocha. Nemáte takový papír? Určitě najdete něco jiného, co bude funkci stínítka splňovat stejně dobře. Poproste dospělého o pomoc – v místnosti, ve které je úplná tma potřebujete mít zapálenou svíčku. Kelímek pak přidržte před sebou tak, aby otvor ve dně kelímku byl otočený směrem ke svíčce (asi tak půl metru daleko). Svíčku pozorujte přes papírové stínítko. Co pozorujete? Překvapilo vás něco? Pošlete nám vaše pozorování a doplňte ho nákresem.
Oči nefungují nijak jednoduše. Zaznamenávání předmětů kolem nás je značně komplikované, protože to co vnímáme, se neodehrává jen v našich očích. Světelná energie, která dopadá na sítnici, se mění v oku na nervové impulsy a ty dále cestují do mozku. V mozku probíhá jejich analýza. Jak celé oko vypadá a jak funguje jste se mohli dozvědět v hodinách přírodopisu nebo ve fyzice. Náš zrak se dá však poměrně snadno "poplést". S tím jak funguje zrak, byli v minulosti také dobře obeznámeni malíři, kteří zkoumali, jak na člověka působí různé kombinace barev, ale i různé způsoby malby. Zjistili například, že když kladou vedle sebe tečky z čistých barev, obraz se v mozku "slije" a barvy se promíchají v zamýšlený obraz. Možná znáte nějaké z impresionistů, kteří tuto metodu pracovali. S naším zrakem si také hrají tisíce barevných reklam, kterými se nám firmy snaží vnutit své výrobky nebo třeba i televize. Člověk se občas musí zamyslet, jestli to, co vidí je opravdové.
Věříte svým očím?
Myslíte, že vidíte dobře barvy? I v noci? Připravte si několik barevných předmětů (tužky, kostičky, …). Do temné místnosti dejte všechny tyto předměty a pozorujte je. Pak nechte proniknout trochu světla a znovu pozorujte. Nakonec osvětlete předměty plným světlem. Čeho jste si všimli? Jak jste viděli předměty ve tmě? Je nějaká barva dobře rozeznatelná i v šeru či potmě? Některá zvířata (např. kočky) vidí lépe ve tmě než na světle. Jejich oči obsahují velké množství buněk schopných zachytit světelné impulsy. Jejich oči vypadají ve tmě jako zrcátka – jsou totiž vybavena jakýmsi lesklým kobercem, dostatečnou vrstvou buněk, která odráží i slabé paprsky.
Zkoumáme zorničky
A jak jsou na tom naše zorničky? Ve spoře osvětlené místnosti rozsviťte lampičku. Dejte si ji vedle hlavy tak, aby bylo světlo lampičky intenzivní, ale aby nezářilo přímo do očí. V zrcadle pak pozorujte velikost svých zorniček – černého bodu uprostřed svých očí. Lampičku vypněte a znovu pečlivě zkoumejte své zorničky. Pozorujete nějakou změnu? Zorničky regulují množství světla vnikající do oka. Pro správnou funkci našeho oka jsou velmi důležité – příliš světla by totiž mohlo oko poškodit.
Aby kobra v noci dobře viděla, používá v noci zvláštní způsob „vidění“. Mezi očima a nozdrami má prohlubně z buněk, které jsou schopny zachytit infračervené paprsky. Tyto paprsky produkují tělesa o vyšší teplotě a kobra tedy díky teplu, které její kořist vydává, dokáže ve tmě určit její polohu. Existují speciální brýle a dalekohledy, které ve tmě zachycují teplo – vojáci tak například jsou schopni vidět těla lidí a zvířat nebo rozehřáté předměty.
Kouzelná krabička
Tento pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby! Vezměte kelímek od jogurtu a vevnitř ho vybarvěte černě. Do dna kelímku udělejte uprostřed otvor. Horní část kelímku přikryjte poloprůhledným papírem a dobře jej přilepte – bude nám sloužit jako promítací plocha. Nemáte takový papír? Určitě najdete něco jiného, co bude funkci stínítka splňovat stejně dobře. Poproste dospělého o pomoc – v místnosti, ve které je úplná tma potřebujete mít zapálenou svíčku. Kelímek pak přidržte před sebou tak, aby otvor ve dně kelímku byl otočený směrem ke svíčce (asi tak půl metru daleko). Svíčku pozorujte přes papírové stínítko. Co pozorujete? Překvapilo vás něco? Pošlete nám vaše pozorování a doplňte ho nákresem.
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádné komentáře:
Okomentovat