neděle 28. března 2010

Ať nám vosy závidí

Béďa je kluk jako každý jiný.  Rád  píše  SMS, rád si  „povídá“ přes ICQ. A rád chodí do školy. Ne že by ho tak bralo učení, on tam vlastně chodí rád hlavně kvůli kamarádům. A navíc -  ve škole se v hodinách tak krásně sní!  Jenže teď zrovna kouká do svého sešitu. Ach jo, zase je tam červeným písmem vzkaz od pana učitele: PIŠ ČITELNĚ! Jenže proč, když má Béďa po ruce různé technické hračky a psát do sešitu, to už skoro neumí...

Smutně vpíjí zrak do nepovedené stránky a najednou – už nevidí  nešťastnou úlohu, už to má – papír! To je přece perfektní nápad na vánoční přání! A Vánoce, ty jsou tu co by dup! Jenže jak na to? Z přírodopisu Béďa ví, že nejlepšími výrobci celulózy v přírodě jsou vosy. Ale hned tu myšlenku zavrhne – vosy  vyrábějí svá hnízda ze dřeva, ale kdyby udělal totéž, nebylo by to přece šetrné k přírodě. Jak to dělali staří Číňané? Prý ze starých hader, to se Béďa učil v dějepise. A není jednodušší způsob?

Doma Béďovi stačilo na chvíli posedět u svého oblíbeného počítače, pobrouzdat po internetu a už to Béďa má – originální ruční papír ze starých novin!  Natrhal na malé kousíčky staré noviny, vložil do nádoby a zalil vodou, aby se papír pořádně namočil, a hmotu nechal odpočívat do druhého dne. Ale nezahálel. Vyrobil si mezi tím dva rámečky – jeden prázdný, bez výplně, a druhý vyplnil jemným pletivem. Druhý den si začal Béďa chystat mixér – to přilákalo maminku, a tak mu trochu v kuchyni pomohla. Odvážili papírovou hmotu, aby mohli správně do mixéru vlít rozmočený papír a vodu – v poměru 10 litrů vody na 100 gramů papíru (Béďa samozřejmě tak velký mixér neměl, proto musel pečlivě vážit a rozdělovat). Za velitele mixeru se raději pasovala maminka a Béďovi hmotu pořádně rozmixovala. Kaši vlila do misky, která musela být tak velká, aby se do ní vešly připravené rámečky. Béďa v misce papírovou kaši ještě pořádně promíchal rukou a pak už vložil rámeček – prázdný rámeček musel být položený nahoře na  rámeček se sítem. Vyňali rámečky z misky a nechali přebytečnou vodu okapat. Na odsátí přebytečné vody použili houbičku a rámeček s hmotou nechali schnout. Dostatečně suchý papír vyklopil Béďa po nějakém čase na noviny a nechal úplně doschnout. Byl sám se sebou náramně spokojený – vyrobil si vlastní ruční papír a navíc pomohl přírodě.  A potom – to budou babičky kulit oči, až jim přijde k Vánocům takové luxusní přání. Jen to písmo, to by měl Béďa do Vánoc vylepšit...

Chtěli byste malý dárek pro sourozence? Vyrobte si papírovou práskačku! Potřebujete dva listy papíru A4 (třeba i popsané) a izolepu. Delší stranu listu ohněte na pásek v šířce asi 2,5 cm a zalepte izolepou. Totéž udělejte s druhým páskem a oba pak slepte izolepou k sobě (kousek přes sebe).  Každý konec slepených pásků chytněte jednou rukou. Nejdříve ruce přiblížíte k sobě, pak prudce zatáhnete od sebe a přitom pustíte neslepený konec. Uslyšíte pronikavý zvuk, který vznikl rozkmitáním vzduchu mezi páskami papíru.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!


neděle 21. března 2010

Slepice nebo vajíčko?

Co bylo dřív: slepice nebo vajíčko? Jistě jste tuto hádanku už mnohokrát řešili. A věřím tomu, že k vědeckým rozepřím docházelo již ve školce. Došli jste k nějakému řešení? Lidé, kteří neradi řeší zajímavé úlohy, mávnou rukou a opáčí: „Co je to za nesmysl?“ Hloubalové přemýšlí, přemýšlí a přijdou s odpovědí, že asi vajíčko – vždyť přece z vajíčka se líhnuli dinosauři v době, kdy slepice ještě vůbec netušily, že se stanou součástí Darwinovy evoluční teorie. A debrujárské řešení? Samozřejmě, že nejdříve musí být vajíčko! Z něj se vyklube kuřátko a až z něj pak vyroste slepice! Ale vážně: vzhledem k tomu, že z vajíček se líhnuli dinosauři a slepice přišly na svět o hodně později…

Ke skořápce se váže náš první  pokus - vejce, které dýchá. Nevěříte? Podívejte se na vajíčko přes silnou lupu. Uvidíte nepatrné póry, kterými si vajíčko vyměňuje s okolím pachové informace.  Důkaz? Pokud je uchováváte v lednici mimo jejich uzavřený obal, přebírají ze svého okolí vůně nebo zápachy. Když vejce ponoříte do horké vody, budou se póry uvolňovat drobné bublinky vzduchu.

A dokážete obsah vajíčka dostat ven, aniž byste rozbili jeho skořápku? Že to nejde? Ale vážení, trocha přemýšlení, dávat pozor ve škole ( u tohoto pokusu zejména v chemii) – a najednou zjistíte, že slovo nejde neznáte! Vložte vajíčko do sklenice s octem. Vše postavte na klidné místo v kuchyni – nezapomeňte k němu přiložit lístek „pozor pokus, nevyhazovat!“ – a nechejte ho 24 hodin odpočívat. Pššššt. Na druhý den potichoučku přistupte a nebudete věřit vlastním očím – vajíčko bude nahé! Jak to? Ocet je totiž slabá kyselina, která dokáže rozpustit vaječnou skořápku. Vaječná ochranná blána však s octem nereaguje, a tak udrží obsah vajíčka pohromadě.

Vaječná skořápka je skoro celá tvořena uhličitanem vápenatým. To je vcelku běžný minerál, který nacházíme po celé zeměkouli v různých podobách -  mramor, křída, vápenec. Využívají ho také živé organismy, protože ho najdeme v kostech, v lasturách, hlemýždích ulitách a samozřejmě také ve vaječných skořápkách. Uhličitan vápenatý  se také používá třeba k neutralizaci kyselých půd (všimli jste si, že některé zahrádky bývají posypané bílým práškem?) nebo vody v řekách a jezerech po kyselých deštích. Z vodovodních kohoutků nám teče chemicky neutrální pitná voda, a proto do ní klidně můžeme vajíčko ponořit a nic se mu nestane.

Vajíčka jsou překvapivě tvrdá. Dokážou odolat poměrně velkým rovnoměrně rozloženým silám. Vždyť slepice málokdy vajíčko rozsedne. Pokud ale na vajíčko působí síly nerovnoměrně (ťuknutí o hranu nádoby, nebo pád na zem), snadno se rozbijí. Při následujícím pokuse buďte velmi opatrní. Nezapomeňte požádat rodiče, jestli jej můžete provést. Je k němu třeba trocha šikovnosti. V opačném případě zaneřádíte vše kolem sebe. Vezměte si vajíčko a sevřete ho do dlaně. Stiskněte ho tak, abyste na něj tlačili ze všech stran stejně velkou silou. I když budete tlačit velmi silně, pravděpodobně se ho nepodaří rozbít. Pro jistotu provádějte pokus nad umyvadlem nebo nějakou nádobou. Může se totiž stát, že vajíčko bude nepatrně naťuklé, nebo zapomenete sundat prstýnek a pak budete mít co uklízet… Přeji příjemnou zábavu!

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

 

neděle 14. března 2010

Pověz mi, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší i na světě nejkrásnější

Už jste se někdy dívali na svůj odraz ve vyleštěné lžičce nebo naběračce? Ne? Tak to honem napravte. Pozorování bude určitě zajímavé a možná pro některé z vás i velmi překvapivé. V lžičce se budete vidět buď správně (tedy vzpřímeně), nebo vzhůru nohama. Záleží na tom, ze které strany lžičky se pozorujete. Pokud se náhodou nevidíte, pak možná bude stačit lžičku či naběračku umýt… Počkat! Jak to, že vzhůru nohama! Jak je možné, že v té samé lžičce jedna strana dává obraz vzpřímený a druhá ne? Je to světelný klam? Nebo tak náš mozek tvoří obrazy těles kolem nás?

Už tisíce let používáme odraz světla k odesílání signálů a informací. Někdy také k péči o svůj vzhled. Některé předměty odrážejí světlo velmi dobře. Říkáme jim zrcadla. Většina zrcadel je vyrobena z tenké vrstvy hliníku nebo stříbra nanesené na velmi hladkém kusu skla nebo plastu. Rozumět zrcadlům ale znamená také rozumět světlu.

Světlo ve skutečnosti tvoří malé dávky energie nebo částice, které nazýváme fotony. Ty reagují různě, když narážejí na různé předměty. Fotony například mohou projít látkou jako je voda, mohou být částečně nebo zcela pohlceny listem papíru nebo se odrazit od neprůhledného povrchu, jaký má zrcadlo.

Co v zrcadle vidíte, závisí na tom, jak se od něj světlo odrazí do vašich očí. Když světlo dopadne na zrcadlo, odrazí se od něj stejně jako třeba pingpongový míček. Jestliže míček hodíte kolmo na rovnou plochu, odrazí se přímo zpět. Když je však zrcadlo zakřivené, míček dopadne na jeho povrch pod určitým úhlem a pod stejným úhlem se odráží pryč. Vyzkoušejte si!
Abyste vše dobře pochopili, zkusíme ještě jeden pokus. Stoupněte si před zrcadlo s baterkou v ruce. Baterku zapněte a posviťte přímo na zrcadlo. Světelné paprsky se odrazí zpět od zrcadla přímo k vám. Nyní stále čelem k zrcadlu udělejte pár kroků vpravo. Znovu posviťte na zrcadlo. Odrazí se světlo stejně jako v předchozím případě? Kdepak. Světlo odrazí na druhou stranu místnosti. Jestliže paprsky přicházejí zprava, odrážejí se doleva. A jestliže dopadají na zrcadlo z levé strany, odrážejí se doprava.

Hm. Co když použijeme dvě zrcadla? Když se postavíme na jednu stranu a posvítíme na zrcadlo, můžeme nastavit druhé zrcadlo tak, aby se paprsky odrážely směrem na nás? Vyzkoušejte a uvidíte, že to dokážete. Paprsek odražený od vás narazí na první zrcadlo, odrazí se od druhého a vrátí se zpět k vám. Podívejte se pozorně na svůj obraz. Zamávejte pravou rukou. Kterou rukou zamává váš obraz v zrcadle? Jde to samé udělat se „lžičkovým zrcadlem“?

Vezměte vyleštěnou lžičku a pozorujte se v její duté části. Pomalu ji přibližujte k oku a pak zase vzdalujte. Vidíte? V určité vzdálenosti se obraz na lžičce změní. Jak? Napište nám výsledky svého pozorování! Ještě lépe bude celý jev probíhat s naběračkou – uvidíme v ní v jedné poloze celé oko, v jiné poloze dokonce celý obličej. Převrácený obličej. Hodně převrácený obličej. Dutá zrcadla používají například zubaři. Pomocí nich zvětšují obraz zubů a mohou je tak dobře pozorovat a přitom sami zůstat venku…
Po dopadu světla na vypuklou část lžičky se rovnoběžné paprsky odrážejí do stran. Náš zrak je pak vnímá jako obraz zdánlivý a zmenšený. Vypuklá zrcadla vedou naše mozky k přesvědčení, že obraz v nich viděný vychází z míst za zrcadlem. To však není možné, proto takovému obrazu říkáme neskutečný nebo zdánlivý. Skutečný předmět je v tomto případě blíž k vypuklému zrcadlu, než to vypadá. Na to by měli pamatovat řidiči – tato zrcadla se umisťují na nepřehledných místech a auto se v takovém zrcadle jeví dál, než je ve skutečnosti. Vyzkoušejte si se lžičkou.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!




neděle 7. března 2010

Tření potřebné, tření překážející

Proč je chůze po náledí nebezpečná? Proč se musí pohyblivé části strojů mazat? Proč se tak snadno pohybujeme na lyžích a bruslích?

Jestliže se pohybuje jedno těleso po povrchu druhého, vzniká odpor proti tomuto pohybu, který nazýváme tření. Síla vyvolávající takovýto odpor se nazývá třecí síla. Tření se projevuje dvěma způsoby. Při jednom dochází ke vzniku tepla (to využíváme v zimě, když se zahříváme třením rukou o sebe) a při druhém ho využíváme k zastavení pohybujících se těles. Když zmáčknete páku brzdy při jízdě na kole, brzdová destička tře o ráfek kola a kolo po chvíli zastaví. Pojďme prozkoumat, jak tření zastavuje pohybující se tělesa.

K dnešnímu pokusu budete potřebovat stůl, kostku ledu, plyšového medvídka a dřevěný špalík (možná máte ještě mezi svými hračkami oblíbenou obrázkovou skládačku z dřevěných kostiček). Položte všechny tři předměty vedle sebe na stůl. Jemně popostrčte medvídka tak, aby klouzal po stole, a označte si místo, kde svůj pohyb zastavil. Poté do něj strčte silněji. Doklouže medvídek do stejného místa nebo jinam? Porovnejte výsledek obou pokusů. Jistě dopadne, jak jste očekávali. Totéž proveďte s dřevěným špalíkem a ledovou kostkou. Jak vaše pokusy dopadly? Větší síla jistě posune každé ze tří těles dál, to je jasné. A logické také je, že plyšák a špalík zastaví na kratší vzdálenosti, protože se tření při pohybu těchto těles po stole více projevuje. Ledová kostka, zvláště pokud už trošičku taje, doklouže dál. Má hladký povrch, a proto klouže i rychleji. Tření mezi kostkou a stolem je minimální. Právě kvůli sníženému tření má auto za deště nebo sněhu delší brzdnou dráhu, zastaví na delší vzdálenosti.

V praxi je často třeba, aby bylo mezi dvěma tělesy co nejmenší tření. U jízdního kola považujeme za samozřejmé, že se kola otáčejí snadno, lehce lze pohybovat řidítky, pedály. Na malém tření mají zájem lyžaři. Hokejisté raději hrají na hladkém upraveném ledě, než na ploše silně poškrábané, zdrsněné. Proto se povrchy těles v takových případech vyhlazují, nebo ke snížení jejich drsnosti používáme různá mazadla. Možná nevíte, že součástí průmyslových mazadel bývá velmi často grafit (tuha). Vrstvy grafitu totiž po sobě kloužou pouze v určitých směrech, a proto se grafit přidává zejména do mazadel, která mají zachovat své mazací schopnosti za velkých mrazů. Jindy je tření velmi potřebné. Bez něj by nešlo psát tužkou do sešitu nebo křídou na tabuli. Díky tření drží hřebík zatlučený ve zdi. Vzpěrači a gymnasté si před sportovním výkonem popráší ruce bílým práškem. Kvůli bezpečné jízdě autem je stanoveno, jaký nejmenší má být na pneumatikách vzorek. Sjeté pneumatiky znamenají delší brzdění.


Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!