neděle 22. července 2012

Jak oloupat syrové vejce


Cože? Oloupat syrové vejce? Znalce akčních filmů určitě okamžitě napadla odpověď. Mission: Impossible. Většina ostatních by celý problém shrnula se stolu se sdělením „zhola nemožné“. Ne však debrujáři a všichni podobného zaměření. Pokud máte rádi míchaná vejce, přemluvte slepičky a můžete zároveň spojit příjemné s užitečným a experimentovat s námi. Zábava vcelku veselá, jednoduchá a relativně rychlá. I když nepočítejte s tím, že si dnes vzpomenete na míchaná vejce a večer je budete mít k večeři zároveň s provedeným experimentem. Tohle přece jen pár hodin trvá.

Postavme se tedy problému se svlékáním vajíčka ze skořápky čelem. Já vím, máte asi hodně práce do školy. Školní rok končí a mnozí máte spoustu starostí, jak zahasit den ode dne žhavější potíže se známkami.  Tak zrovna vám bych připomenul známé úsloví že „kdo je připraven, není ohrožen“. Pak se vám nemůže změnit měsíc červen ve školní hasičské cvičení. A vy ostatní – hrdinové vědy – vzhůru za novými poznatky. Vždyť přece věda je zábava!

Takže co je dnes naším cílem? Oloupat syrové vejce. K pokusu je třeba jedno dítě, jedna maminka, víra v neskutečné možnosti vědy, ocet, syrové vejce a sklenice s víčkem (z důvodu bezpečnosti by asi byla lepší nerozbitná plastová).  Do sklenice nalijte ocet a opatrně do něj ponořte vajíčko – dejte pozor, abyste s ním neťukli a nepraskla jeho skořápka. Kolik je třeba toho octa? Právě tolik, aby bylo celé vajíčko ponořené. Uzavřete sklenici víčkem a postavte ji na místo, kde nikomu nebude překážet a odkud ji nebudete muset přemisťovat jinam. V následujících 24 - 48 hodinách vajíčko sledujte a kontrolujte.

Čeho si všimnete? Nejdříve trocha chemie. Skořápka vajíčka, to je vlastně uhličitan vápenatý. Ocet, který používáme v kuchyni, je slabá zředěná kyselina octová. Když se dostanou do přímého kontaktu skořápka vajíčka a ocet, chemicky spolu reagují – skořápka se zvolna rozpouští a začnou se tvořit bublinky oxidu uhličitého. Tyto bublinky budete moci zahlédnout ihned po ponoření vejce do octa – všimněte si, jak se jejich počet s přibývajícím časem zvětšuje. Po určité době (hodně závisí na tom, jak kvalitní a silná je skořápka vajíčka a také třeba na tom, zda máte starý nebo čerstvý ocet) se skořápka vajíčka zcela rozpustí. Povrch vajíčka otřete jemně papírovým kapesníkem nebo opláchněte pod tekoucí vodou.

Tak a máme hotovo. Skořápka je pryč, zatímco choulostivý obsah vajíčka – žloutek a bílek – drží pohromadě pružná blána. Jémináčku! Jak to? Jak už bylo napsáno výše, vysvětlení je jednoduché:      2 CH3 COOH + CaCO3 -> Ca (CH3 COO)2 + H2O + CO2. Takto napsané to vypadá o hodně působivěji, než prosté „vápenná skořápka se rozpustí v octu“. Že je to tak?

Fajn. Tak mám vajíčko bez skořápky. Měkkou, průsvitnou, houbovitou kouli. Co teď s ní. Zapomněl jsem, že nemám vajíčka moc v oblibě. Když tak na ten oválný tvar koukám, co takhle třeba nakreslit na něj obličej. Ale opatrně. Blána je skutečně velmi křehká a snadno se vám ji může podařit fixem nebo tím, čím na ni budete malovat, propíchnout. To je pak spoustu práce s uklízením navíc. Pokud se vám pokus podaří a povede se vám i nakreslit obličej, vyfoťte ho a pošlete na naši emailovou adresu. Možná že se pro vás najde i nějaký malý dárek.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.




neděle 8. července 2012

Prší prší jen se leje … v kuchyni


Před nějakou dobou jsme si na tomto místě vysvětlovali, jak vyrobit v kuchyni mráz – možná se vám tehdy povedlo nechat k sobě přimrznout za běžné pokojové teploty dvě skleničky a „pamětníci“ si možná vzpomenou, jak je snadné bez mrazničky i v létě během pěti minut vyrobit zmrzlinu. Dnes se pokusíme „vyrobit“ v kuchyni déšť. A když říkám déšť tak nemyslím nehodu v kuchyni u sousedů nad vámi a kapky prosakující přes strop. Ten déšť opravdu vyrobíme my sami. Kdy chceme a kde chceme. Prostě takové nějaké naše malé „poručíme větru dešti“. Bez mumlání zaříkávadel, bez šamanských kouzel, bez dešťových obřadních tanců. Možná se mnoha z vás teď ulevilo – určitě aspoň těm, co jsou tak dobří tanečníci, jako já. To bychom na déšť čekali asi marně…

Možná by nebylo od věci na úvod ztratit pár slov o koloběhu vody v přírodě, o nepřetržitém pohybu vody na naší planetě. Stále stejné vody, která ve skutečnosti nikam nemizí a nová nikde nevzniká. Množství vody na naší Zemi je totiž konečné. Používáme stejnou vodu, myjeme se stejnou vodou a pijeme stejnou vodu jako třeba dinosauři před mnoha a mnoha lety. Vypadá to neuvěřitelně, viďte. Ale žádná nová voda se skutečně nevytváří, jen je neustále recyklována přírodními ději a zákony. Voda se na Zemi vyskytuje v různých skupenstvích – pevném, kapalném a plynném – a stále přechází z jednoho na druhé. Nemizí, neztrácí se, nepřibývá, jen se stále přeměňuje. Voda, kterou pijete z kohoutku může být úplně ta stejná voda, kterou pila třeba vaše prapraprababička  v roce 1890. Hustý? Jen trošičku. Voda z vašeho kohoutku teče nádherně čistá. Je to velmi drahocenná látka, bez které bychom nepřežili, proto je nutné udržovat řeky, jezera a ostatní zdroje vody co nejvíce čisté. Třeba ta stejný voda, kterou teď pijete v čaji, mohla být před dvěma týdny mrakem na obloze. Voda je vskutku úžasná látka.

Dost povídání, byť možná bylo pro někoho poučné. Vás možná spíš zajímá, jak to bude s tím deštěm. Jednoduchým způsobem vytvoříme v kuchyni kapku vody stejným způsobem, jak se vytváří v mracích při bouřce, samozřejmě, že v menších rozměrech. Budete potřebovat varnou konvici, lžičku nebo zrcátko a mrazničku nebo ledničku. A také hodného dospělého po ruce – budeme totiž pracovat s horkou párou a opaření párou je velmi nepříjemné, bolavé a špatně se hojící zranění. Dejte lžíci na třicet až šedesát minut do mrazničky. Do konvice dejte vodu a přiveďte ji do varu. Z konvice uvidíte stoupat páru – do cesty páře vložte podchlazenou lžíci. Co se stane?

Když se voda v konvici vaří, její molekuly díky tepelné energii nedokážou držet pospolu, oddělují se od sebe a vystupují z hladiny ve formě páry.  Když pára unikne z konvice ven, narazí na naši past v podobě podchlazené lžičky. Molekuly páry se na ní prudce ochladí a zkondenzují (zkapalní) na kapky. Tyto kapky pak ze lžičky odpadají a vytváří tam miniaturní déšť. Déšť v kuchyni. A stejným způsobem vznikají všechny deště na naší planetě. No stejným, hodně podobným – určitě ne pomocí varné konvice, vařící vody a lžičky z mrazáku. Místo konvice příroda používá k ohřátí vody sluneční paprsky. Molekuly vody se odpařují a stoupají do atmosféry. Teplota v atmosféře s rostoucí výškou klesá – vodní kapičky se nejdříve zformují do mraků a při dalším ochlazování vytváří větší kapičky, které jsou tak těžké, že se ve vzduchu už neudrží a spadnou na zem jako vodní kapky. Nebo při ještě větším ochlazení jako sněhové vločky. To už bohužel v kuchyni nedokážeme. Podívejte se z okna. Prší? Pokud ano, už víte proč.


Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.