Než se pustíme do pátrání, povíme
si trochu zjednodušené teorie. Chemikové vám řeknou možná něco v tom
duchu, že kyseliny jsou látky, které se samy vzdají vodíkového iontu ve
prospěch jiných chemických látek, co se nazývají zásady. Možná se vám tato věta
zdá nepochopitelně komplikovaná, ale to, co je v ní popsáno, je naprosto
jednoznačná a nejsnadnější metoda, jak rozeznat kyseliny. A proč se jmenují
právě kyseliny? Název má původ v latinském pojmenování acidus, což znamená
trpký nebo kyselý. Kyseliny mají trpkou,
hořkou, kyselou chuť. Zřejmě jste zbystřili podruhé. Kyseliny a chuť – jak to
jde dohromady? Neříkalo se tady náhodou, že jsou kyseliny žíravé? Samozřejmě,
že nikdy nebudeme na vlastní kůži testovat kyselinu z autobaterií stejně
jako tu v dílně nebo každou jinou chemikálii či jinou neznámou látku,
která je na jakémkoliv místě! To by mohlo mít velmi tragické následky. My naše
testování opravdu omezíme jen na ledničku, ve které se vyskytuje spousta
kyselin. No a nejlepší experimenty jsou ty s jídlem. Nejenže se vždy něco
nového dozvíte, ale na závěr můžete ještě udělat dobře bříšku.
Tak milí lovci kyselin – přistoupíme
k té zábavnější části dnešního povídání. Pojďme chytat kyseliny. Jak se to
dělá? Začněme něčím jednoduchým. Vidíte v ledničce něco, co má trpkou,
hořkou či přímo kyselou chuť? Obvykle tam bývají sklenice s nějakou naloženou
zeleninou – třeba okurky. No ty jsou ale pěkně kyselé! Při nakládání okurek a
jiné zeleniny se totiž používá ocet a to je velmi zředěná kyselina octová.
Pokračujte dále na cestě ledničkou a určitě najdete další papáníčko, obsahující
ocet – saláty, různé zálivky, přísady do omáček.
Není tam to žluté dole citrón?
Zkuste olíznout. Brrrr, ten je ale kyselý! No bodejť by nebyl, když obsahuje
kyselinu citronovou. Kyselina citronová je ale i v grepech, pomerančích –
a vlastně v každém citrusovém ovoci. Tuto kyselinu najdete také
v různých rosolech nebo v konzervovaném ovoci a dokonce a funguje tam
jako tzv. konzervant. Co ještě máte v lednici – na dvířkách může být láhev
s perlivou vodou nebo džusem. V nealkoholických nápojích ulovíme
kyselinu uhličitou – ta vzniká, když se oxid uhličitý rozpouští ve vodě. Blíží
se sychravý podzim a vlezlá zima. My se na zimu připravujeme tím, že jíme více
ovoce, protože obsahuje vitamín C neboli kyselinu askorbovou. Tuto kyselinu
obsahují třeba i rajčata a jiná zelenina. Pokud jste někdy měli v ústech
pilulku vitamínu C, víte, že chutná hrozně kysele.
Nevěřím, že v lednici nemáte
smetanu. Přečtěte si, co má napsané na víčku – kyselá smetana. Do dneška jste
si mohli myslet, že se jmenuje kyselá kvůli tomu jak chutná. Ale teď víte o
mnoho víc – ano, jistě – smetana obsahuje kyselinu. Jmenuje kyselina mléčná a
vzniká procesem, kterému se říká kysání mléka. To nám to do sebe pěkně zapadá,
viďte? Najdeme ji i v jogurtech, tvarohu nebo třeba acidofilním mléku
(vzpomínáte ještě na latinské slovo acidus?). Mohli bychom brát do ruky výrobek
za výrobkem a v každém bychom zřejmě nějakou tu kyselinu našli. Dokonce i
ve zmrzlině a - světe div se – také v čokoládě.
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat