Některá sousta chutnají sladce, zatímco jiná hořce. Pokusme se zjistit speciálním testem, při kterém využijeme zubní pasty, proč to tak je. Ano, opět budeme provádět pokusy, při kterých hlavní roli bude hrát jídlo. A testovat budeme zase sami na sobě. Vědec musí přinášet neuvěřitelné oběti…
Protože v prvním pokusu dnes budeme experimentovat se zubní pastou, nebylo by od věci dozvědět se něco málo o historii čištění zubů. První zmínky o ústní hygieně máme od Babyloňanů, kteří k čištění zubů používali tzv. čistící klacíky. V Číně se od 15. století používaly štětinové kartáčky s rukojetí z kosti. Bělením zubů se zabývali už Římané, kteří k obrušování a bělení chrupu používali popel z ohniště. V 18. století se v Anglii objevil leštící prášek složený z rozemleté sépiové kosti a cihelného prachu. Revoluce v čistění a bělení zubů nastala v 18. století Itálie používáním fluoridu.
Chutě se zubní pastou
K pokusu budeme potřebovat pomerančový džus, vodu a zubní pastu. Vezměte sklenici pomerančového džusu a napijte se. Hmm, chutná znamenitě, že? Zapamatujte si, jak chutná – je sladký, trpký, nahořklý? Vypláchněte si ústa čistou vodou a pak si vyčistěte zuby. Znovu se napijte džusu. Fujtajbl!!! Proč chutná tak odporně?
Jazyk rozpozná čtyři základní chutě: sladkou, slanou, trpkou a hořkou. Příjemnou chuť pomerančového džusu způsobuje kyselina citronová v něm obsažená. Většina zubních past obsahuje látku zvanou lauryl síran sodný, který se má v pastě starat o její dostatečnou pěnivost. Kromě toho ale také dokáže ovlivňovat chuťové senzory umístěné na jazyku. Pasta tlumí účinnost senzorů na sladké a posiluje činnost senzorů, registrujících hořkost.
Běžná zubní pasta je zhruba ze 75 % tvořena vodou, asi z 20% brusnými prostředky (abrazivy), z 1 až 4 % pěnícími prostředky a příchutěmi, pojidly, barvivy a fluoridem. Zbytek tvoří různé další látky.
Hádej, co jíš
Testujme dál své chutě. Dokážete rozlišit jablko, bramboru, celer jenom tak, že je ochutnáte? Pokrájejte na stejně malé kousky jablko, bramboru, mrkev, celer, cibuli apod. Poproste kamaráda, aby vám zavázal oči a zacpěte si nos. Jeden kousek ovoce nebo zeleniny si nechejte dát do úst. Uhádnete, co máte na jazyku? Pokračujte, dokud neochutnáte od každého druhu alespoň jeden kousek. Po skončení ochutnávky si ověřte, jestli vaše odpovědi byly správné. Vyměňte si s kamarádem role. Kdo z vás je úspěšnější? Kolik vzorků jste uhádli? Všechny? Většinu? Jeden?
Proč je to tak těžké? Jazykem dokážeme pouze rozpoznat pocity sladké, hořké, slané a kyselé. Zbytek informací získáváme z vůně potravin. Pokud nemůžeme použít nos, nedokážeme se dostatečně těšit z chuti potravin. Jen si vzpomeňte, jak vám chutná vaše oblíbené jídlo, když máte rýmu.
Vůně cibule
Pokud jste při předchozím pokuse použili i cibuli, možná vás budou zajímat informace na závěr. Buňky cibule jsou plné vakuol s roztoky různých silic a enzymů. Při krájení cibule reagují a vznikají dráždivé látky. Dostávají se do očí, ty se snaží látku vyplavit slzami. Jak se bránit? Vyzkoušejte různé „ověřené“ varianty. Zatajit dech, ucpat si nos, krájet v misce s vodou, oplachovat nůž, mít při krájení mezi rty sevřenou kávovou lžičku. Nebo máte nějakou vlastní metodu? Napište nám!
Protože v prvním pokusu dnes budeme experimentovat se zubní pastou, nebylo by od věci dozvědět se něco málo o historii čištění zubů. První zmínky o ústní hygieně máme od Babyloňanů, kteří k čištění zubů používali tzv. čistící klacíky. V Číně se od 15. století používaly štětinové kartáčky s rukojetí z kosti. Bělením zubů se zabývali už Římané, kteří k obrušování a bělení chrupu používali popel z ohniště. V 18. století se v Anglii objevil leštící prášek složený z rozemleté sépiové kosti a cihelného prachu. Revoluce v čistění a bělení zubů nastala v 18. století Itálie používáním fluoridu.
Chutě se zubní pastou
K pokusu budeme potřebovat pomerančový džus, vodu a zubní pastu. Vezměte sklenici pomerančového džusu a napijte se. Hmm, chutná znamenitě, že? Zapamatujte si, jak chutná – je sladký, trpký, nahořklý? Vypláchněte si ústa čistou vodou a pak si vyčistěte zuby. Znovu se napijte džusu. Fujtajbl!!! Proč chutná tak odporně?
Jazyk rozpozná čtyři základní chutě: sladkou, slanou, trpkou a hořkou. Příjemnou chuť pomerančového džusu způsobuje kyselina citronová v něm obsažená. Většina zubních past obsahuje látku zvanou lauryl síran sodný, který se má v pastě starat o její dostatečnou pěnivost. Kromě toho ale také dokáže ovlivňovat chuťové senzory umístěné na jazyku. Pasta tlumí účinnost senzorů na sladké a posiluje činnost senzorů, registrujících hořkost.
Běžná zubní pasta je zhruba ze 75 % tvořena vodou, asi z 20% brusnými prostředky (abrazivy), z 1 až 4 % pěnícími prostředky a příchutěmi, pojidly, barvivy a fluoridem. Zbytek tvoří různé další látky.
Hádej, co jíš
Testujme dál své chutě. Dokážete rozlišit jablko, bramboru, celer jenom tak, že je ochutnáte? Pokrájejte na stejně malé kousky jablko, bramboru, mrkev, celer, cibuli apod. Poproste kamaráda, aby vám zavázal oči a zacpěte si nos. Jeden kousek ovoce nebo zeleniny si nechejte dát do úst. Uhádnete, co máte na jazyku? Pokračujte, dokud neochutnáte od každého druhu alespoň jeden kousek. Po skončení ochutnávky si ověřte, jestli vaše odpovědi byly správné. Vyměňte si s kamarádem role. Kdo z vás je úspěšnější? Kolik vzorků jste uhádli? Všechny? Většinu? Jeden?
Proč je to tak těžké? Jazykem dokážeme pouze rozpoznat pocity sladké, hořké, slané a kyselé. Zbytek informací získáváme z vůně potravin. Pokud nemůžeme použít nos, nedokážeme se dostatečně těšit z chuti potravin. Jen si vzpomeňte, jak vám chutná vaše oblíbené jídlo, když máte rýmu.
Vůně cibule
Pokud jste při předchozím pokuse použili i cibuli, možná vás budou zajímat informace na závěr. Buňky cibule jsou plné vakuol s roztoky různých silic a enzymů. Při krájení cibule reagují a vznikají dráždivé látky. Dostávají se do očí, ty se snaží látku vyplavit slzami. Jak se bránit? Vyzkoušejte různé „ověřené“ varianty. Zatajit dech, ucpat si nos, krájet v misce s vodou, oplachovat nůž, mít při krájení mezi rty sevřenou kávovou lžičku. Nebo máte nějakou vlastní metodu? Napište nám!
Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!
Žádné komentáře:
Okomentovat