neděle 6. prosince 2009

Od jablka ke kladivu

Dokud Isaac Newtona nepřišel na to, že existuje nějaká zemská přitažlivost, nikoho to ani nenapadlo. A že se padáním těles k zemi problémem zabývaly nějaké mozky! Třeba Aristoteles. Před dvěma tisíci lety byla jeho teorie tou nejlepší, kterou o tomto problému lidé měli. Tvrdil, že předměty padají na zem proto, že samy chtějí. Jablka prý nepadají na zem, ale na zem se vracejí. Vlastně se tedy uzavírá jakýsi přirozený kruh: semínko klíčí – vyroste strom – uzraje jablko – spadne na zem – vypadne z něj semínko, které vyklíčí… No řekněte – skvělá myšlenka! Zkrátka ani v dobách před Newtonem lidé jen neseděli se založenýma rukama a nekoukali na sebe.

Když tak Newton prý jednou odpočíval na zahradě, najednou ho napadlo, že to Aristoteles vlastně viděl špatně! Jablka jsou určitě velice spokojená tam, kde jsou. A už vůbec je nenapadne vracet se domů na zem. Proč by to všechna jablka napadalo skoro ve stejný okamžik? Není to třeba tak, že jablka stahuje dolů nějaká neviditelná síla? A jablka spadnou na zem zkrátka proto, že uzrála a mají dostatečnou hmotnost! Síle, která je donutí spadnout, říkáme zemská přitažlivost. Jak jednoduché! A náhle jde vysvětlit úplně vše, nad čím si vědci do té doby lámali hlavu – třeba i to, proč jsou planety kulaté a proč pravidelně obíhají kolem Slunce.

V následujícím pokuse si zahrajeme na bořiče mýtů. Když se kohokoliv zeptáte, jestli na zem dopadne dřív těleso těžší nebo lehčí, vsadím se, že pokaždé uslyšíte stejnou odpověď: „Přece to těžší!“ A mnozí se ještě ušklíbnou, proč se ptáte na takovou jasnou věc. Ale zkuste se zeptat nějakého debrujára. Ten vám odpoví určitě rychle, správně a ještě vám vše vysvětlí.

Jak na to? Vezměte do jedné ruky plastelínovou kuličku a do druhé kuličku ze zmačkaného kancelářského papíru. Určitě se u vás najde nějaký, který byste už jinak vyhodili (mimochodem - víte jakou barvu mají kontejnery na papír?). Porovnejte hmotnost obou kuliček – plastelína je určitě těžší. Kdybyste oba předměty pustili současně k zemi, který dopadne dřív? Odpovězte si na otázku a teprve pak pokus proveďte. Překvapí vás výsledek pokusu? Proběhne pokus pokaždé stejně?  Že jste poněkud znejistěli? Tak zkuste skoro tentýž pokus ještě jednou. Jen místo zmačkaného papíru vezměte nepomačkaný list kancelářského papíru. Tak a teď? Je výsledek pokusu stejný, nebo jiný? Dokážete výsledky obou pokusů věrohodně vysvětlit? Nebojte se podělit se svými závěry - co třeba napsat email?

V sedmdesátých letech minulého století provedli kosmonauti z Apolla 15 na povrchu Měsíce stejný experiment s kladivem a pírkem. Proč bychom ho na Zemi nemohli provést se stejným výsledkem? Video snadno najdete na internetu.

A na závěr ještě jeden podobný pokus. Připravte si destičku (poproste doma, jestli můžete požít kuchyňské prkénko) a stejně velký kus papíru. Držte destičku i papír vodorovně a ve stejný okamžik je pusťte. Destička dopadne na podlahu dřív. To je v souladu s názorem, že těžší předměty dopadnou dřív. Teď ale pokus zase trochu pozměníme. Papír položte na destičku a opět je pusťte najednou. Které těleso dopadlo dřív? Jak je to možné? Zemská přitažlivost se nezměnila, hmotnost těles se také nezměnila. Obě tělesa padají k Zemi sice vlivem gravitační síly, ale… Ale to by vlastně váš problém z úvodních dvou pokusů byl vyřešený. Tak experimentujte, pozorujte, přemýšlejte a pak napište. A při experimentování nezapomeňte, že máte doma rodiče, kteří by se určitě do vašeho vědeckého bádání také rádi zapojili.

Jaké byly odpovědi z minulého pokračování? Víčko na zavařeninové sklenici pod proudem horké vody se trochu zvětší – právě tolik, aby se dalo snadno povolit. A při zahřátí pingpongového míčku vznikne uvnitř přetlak, který nerovnosti povrchu vyrovná směrem ven. 

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!


Žádné komentáře:

Okomentovat